2022
DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2022 / 2023 / VII - BŘEZEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
VINOHRADSKÉ UDÁLOSTI
Vinohradský Car Fjodor – divadelní událost
Vít Kořínek
Jaromír Hanzlík (Car Fjodor Ivanyč), Hana Maciuchová (Carevna Irina),
A. K. Tolstoj: Car Fjodor, r. P. P. Vasiljev, j. h., 1975V říjnu 1975 měla v Divadle na Vinohradech (DnV) premiéru inscenace historické tragédie Alexeje Konstantinoviče Tolstého Car Fjodor. Jednalo se o velkou divadelní událost, která zčeřila vody tzv. normalizace. Na repertoáru ostatně podle pamětníků mohla zůstat jen proto, že se režie ujal ruský režisér Petr Pavlovič Vasiljev.
Alexej Konstantinovič Tolstoj (1817–1875), bratranec Lva Nikolajeviče Tolstého, hru napsal v roce 1868. Na premiéru si ale musela počkat až do roku 1898, kdy s ní provoz zahájil Stanislavského MCHT. Třicet let narážela na carskou cenzuru. Je to pochopitelné: Tolstoj byl velký kritik carského režimu. Zároveň se ale nikdy netajil nedůvěrou vůči opozičním „liberálním“ kruhům. Obával se, že jejich nástup k moci by pro Rusko znamenal podobnou pohromu jako carismus.
Možná že právě díky této všestranné skepsi se Tolstému podařilo v Caru Fjodorovi vykreslit mimořádně sugestivní a komplexní obraz ruské společnosti, který za víc než sto let od svého vzniku neztratil nic ze své přiléhavosti. V Československu po srpnu 1968 naopak otevíral velmi aktuální otázky!
Boj o budoucnost Ruska svedou ve hře za vlády slaboučkého cara Fjodora dva tábory. Na jedné straně jsou to bojaři v čele s knížetem Šujským: představitelé „starého světa“ a staré Rusi, v nichž se rytířská ušlechtilost mísí s barbarskostí středověkých nájezdníků. Proti nim stojí přívrženci Borise Godunova, zástupce „moderny“, která sice slibuje lepší svět, ale svou moc upevňuje masovým zatýkáním a popravami.
Hru pro DnV přeložil a upravil dramaturg Milan Calábek, který zde v době normalizace připravil hned několik tendenčních titulů. Překlad kladl důraz na politickou rovinu textu. Nelze vyloučit, že to bylo dáno snahou interpretovat příběh v intencích komunistické ideologie (glorifikace Godunova, odsouzení „reakcionáře“ Šujského). Takovému zjednodušení se ale text vzpírá – a tvůrci si to uvědomovali. Inscenace tak nakonec byla skutečně dramatická a nebylo možné určit, která z postav „má pravdu“.
Hlavní zásluhu na tom vedle režiséra Vasiljeva měli vinohradští herci. Petr Haničinec zobrazil knížete Šujského ve vší jeho rozpornosti: na jedné straně uřvaný barbar s prudkými rozmáchlými gesty, na straně druhé zásadový a oddaný rytíř se smyslem pro čest a spravedlnost. Pochybnosti o carovi, kterému přísahal věrnost, mu viditelně způsobovaly až fyzickou bolest. V divácích budil současně strach i pocit bezpečí, odpor i obdiv.
Radoslav Brzobohatý jako Boris Godunov zvolil v kontrastu s hřmotným Haničincem úsporné, civilní prostředky. Klidným hlasem se publiku svěřoval se svou vizí nového, lepšího Ruska. Mezi diváky a sebou vytvářel až intimní atmosféru, získával si diváckou důvěru... aby pak v závěru chladnokrevně nařídil vraždu osmiletého careviče Dimitrije. Od jeho Godunova jako by v té chvíli vedla přímá cesta ke Stalinovi.
Jan Schánilec (Kníže Šachovský)
a Daniela Kolářová (Kněžna Mstislavská) v inscenaci Car FjodorSamotný Car Fjodor bývá označován za životní roli Jaromíra Hanzlíka. Ten na jeviště vnesl tragédii člověka s krásnou duší, který se ale naprosto nehodí pro život: je pro něj příliš neprůbojný, naivní, křehký.
Tragičnost se v Hanzlíkově hře rodila z kontrastu. Postavu se nesnažil prvoplánově vykreslit jako slabocha: způsob, jakým se jeho Fjodor pohyboval a mluvil, v sobě naopak skrýval něco potenciálně velmi mužného (ne-li až démonického)! Po většinu hry jako by se ale bál dát této své mužnosti průchod a život mu protékal mezi prsty. Scény ze závěru hry, v nichž expresivně vykreslil Fjodorovu vnitřní frustraci, se staly dokladem Hanzlíkova hereckého mistrovství.
Inscenace se dočkala nadšeného přijetí dokonce i na zájezdech do Moskvy. Nejprve zde v roce 1979 hostovala celá inscenace, rok nato pak sám Hanzlík s Hanou Maciuchovou (představitelka Carevny Iriny), kteří ve speciálním večeru vystoupili v nastudování hry ve slavném Malém divadle. (V Praze na oplátku hostovali Jurij Solomin a Viktor Koršunov jako Fjodor a Godunov.)
Ruští diváci se nechávali slyšet, že vinohradští tvůrci i pro ně ve hře objevili něco nového.
