LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

SRPEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

PREMIÉRAHarpagon je jen jeden

​Vladimír Čepek

„Moře není nikdy naplněno, i když se do něj vlévá množství řek. Stejně nebude nikdy naplněna touha hrabivého člověka. Zdvojnásobil svůj majetek a chce jej dvojnásobit dál. A nepřestane násobit do té doby, dokud smrt neučiní přítrž jeho cestě za nekonečným cílem.“ To napsal ve 4. století našeho letopočtu mnich Evagrius Pontský, a v dnešní době to jistě platí dvojnásob. Podobná spalující touha pohání i Harpagona ve slavné Molièrově komedii Lakomec, jejíž nové nastudování bude 20. října první premiérou této sezony.

​Vizuál k inscenaci LakomecJméno hlavní postavy Harpagon pochází z latinského slovesa harpagó, které znamená loupit nebo také hrabat. V tomto slově se skrývá vše; Harpagon není jen člověk lakomý, skoupý na peníze, ale také člověk velice zámožný, posedlý bohatstvím, který se neštítí použít téměř jakýchkoli prostředků, jak své jmění navýšit, rozmnožit. Je prototypem člověka, pro kterého jsou peníze (a moc, kterou ať už reálně, či zdánlivě přinášejí) vším. Je též vyvrácením naivního názoru, že člověk, který má dost peněz, už po dalších tolik netouží, a právě díky svému materiálnímu bohatství bude dobře a řádně spravovat své záležitosti (nebo třeba i záležitosti společenské či státní).

Harpagon šetří na všem a na všech. Má dvě dospělé děti, které myslí na manželství. Dcera Eliška je zamilovaná do Harpagonova správce Valéra, syn Kleant zase do krásné, ale zchudlé dívky Mariany. A spřádají plán, jak o svých láskách tatínkovi říct, aby s nimi souhlasil, protože správně tuší, že Harpagon bude chtít vydělat i na jejich svatbách, a jejich potenciální partneři se stěží dají považovat za „dobré partie“. Otec má však se svými dětmi zcela jiné plány a už jim také vybral bohaté nápadníky. Jako vdovec by se navíc sám nebránil sňatku. Celou situaci Harpagonovi ještě komplikuje fakt, že zrovna dostal velký obnos peněz, který ovšem nemůže uložit v bance a musí ho schovat někde v domě. Jeho lakota je provázena paranoiou, že mu všichni chtějí jeho peníze ukrást. A jeho dětem by se ty peníze určitě hodily. Jak říká Kleant: „K čemu nám ty prachy budou, když je dostaneme, až když jich nebudem moct užít? A když si teď musím všude dělat dluhy, abych měl na holý živobytí?“

Peníze by se hodily nejen dětem, není divu, že na Harpagona mají spadeno všichni. Molièrova zápletka není samozřejmě originální. Téma bylo před ním uchopeno již mnohokrát, zřejmě poprvé s ním přišel již v antice římský autor komedií Plautus ve své Komedii s hrncem. Mezi další literární prameny, jež byly Molièrovi inspirací, můžeme zařadit hry Pierra de Lariveye Duchové, Françoise de Boisroberta Sudička, italskou renesanční komedii Bernarda Dovizi da Bibbieny Komedie o Calandrovi a jistě bychom mohli najít mnoho dalších zdrojů včetně italských frašek a komedie dell’arte. Ovšem až Molière vytvořil hru skutečně nadčasovou a můžeme naprosto souhlasit s výrokem francouzského spisovatele Ernesta Martinenchea, že „ve všech literaturách je spousta druhů lakomců, ale Harpagon je jen jeden“.

Ústřední motiv – peníze – se stal východiskem i pro současné zpracování hostujícího režiséra Pavla Kheka. Akcentuje především Harpagonovu lakotu a lich­vářství, které může být komické, ale také až hrozivé. A skrze uchopení tohoto tématu se také přibližuje dnešní době, ač přitom důsledně respektuje stavbu Molièrova textu a komických situací. O výtvarnou podobu inscenace se stará Josef Hugo Čačko, hudbu skládá Ivan Acher, k choreografické spolupráci byl přizván Marek Zelinka. V hlavní roli lakomce Harpagona se mohou diváci těšit na Aleše Procházku.