DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2022 / 2023 / VI - ÚNOR
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
PREMIÉRA
Jiří Janků
Lope de Vega byl v mnoha ohledech úctyhodný člověk. Jeho život plný dobrodružných výprav, milostných eskapád, vzestupů a pádů by vydal na několik hollywoodských filmů. Smeknout musíme také před jeho autorskou plodností, která je naprosto neskutečná. Psát začal ve třinácti letech a během svého života údajně napsal kolem dvou tisíc divadelních her. Více než čtyři sta se jich zachovalo a mnohé z nich se dodnes hrají v divadlech po celém světě.
Návrhy kostýmů Agnieszky Páté-Oldak k inscenaci Vzpoura lásky:
Král Don Fernando (Tomáš Pavelka) a Královna Isabela (Antonie Talacková)
Do stavby dramatických děl vnesl mnoho nových prvků a vytvořil tak moderní španělské národní drama počátků novověku. Odmítal například příkré dělení divadelních textů na tragédie a komedie, často užíval v jedné hře prvky jak komické, tak tragické. Ani pravidlo tří jednot nepokládal za závazné, důležitější pro něj byla zajímavá zápletka a dynamický děj. Jeho divadelní tvorbu můžeme orientačně rozdělit do tří kategorií. Jednak to byly národní komedie s náměty antické či jiné historie – sem patří například hry Vypálený Řím, Koruna Otakarova (o českém králi Přemyslu Otakarovi II.) a také Vzpoura lásky (Fuente Ovejuna). Druhou skupinu tvořily mravoličné komedie tepající soudobé společenské nešvary – Zahradníkův pes, Vzbouření v blázinci či Sedlák svým pánem. Do třetice to pak byly takzvané komedie pláště a dýky, což je typ her, který se později výrazně prosazoval ve španělské dramatické literatuře a Lope de Vega byl tím, kdo je v podstatě vymyslel. Tyto texty čerpají náměty ve šlechtické společnosti, působí dobrodružně a zabývají se často tématy, jakými jsou láska, čest či žárlivost – sem patří například hra Rytíř Olmeda.
Komedie Vzpoura lásky (Fuente Ovejuna) patří k jeho nejznámějším dílům. Napsal ji mezi lety 1612 a 1614 a poprvé vyšla knižně v roce 1619. V moderním českém překladu z pera Otokara Fischera byla poprvé uvedena v roce 1935, a to v Národním divadle v režii Jiřího Frejky se scénografií Františka Tröstera pod názvem Vzbouření na vsi (Fuente Ovejuna). V hlavních rolích se představili například Zdeněk Štěpánek, Jiřina Šejbalová, Jiří Dohnal, Jan Pivec či Ladislav Pešek. Zdá se, že šlo o inscenaci úspěšnou a také aktuální – když v roce 1937 vypukla ve Španělsku občanská válka, rozhodli se ji tvůrci oprášit a znovu uvést jako výraz solidarity se španělskými demokratickými republikány po bombardování městečka Guernica. Velmi často se pak hra v českých divadlech uváděla po konci druhé světové války a později v padesátých letech. Komunistům vyhovoval zjednodušený výklad hlavního konfliktu a zdůrazňování sociálních aspektů textu, což vedlo k tomu, že se tato komedie často nasazovala proto, aby ideologicky podpořila kolektivizaci vesnice. Důkazem je i to, že mezi lety 1945 a 1968 bylo uvedeno v českých divadlech třicet různých inscenací této hry pod různými názvy – Fuente Ovejuna, Vzbouření na vsi nebo Ovčí pramen (což je doslovný překlad názvu vesnice Fuente Ovejuna). Od sedmdesátých let její uvádění již nebylo tak časté, a po roce 1989 se v Česku nehrála vůbec.
V Divadle na Vinohradech byla tato komedie nastudována dosud pouze jednou, a to pod názvem Fuente Ovejuna (Vzbouření na vsi) v roce 1945. Režisér Karel Jernek tehdy do hlavních rolí obsadil Gustava Nezvala, Vladimíra Lerause, Jiřinu Štěpničkovou, Vladimíra Šmerala a Miroslava Homolu. Shodou okolností to bylo také jediné uvedení jakékoli hry Lope de Vegy v našem divadle. Novou inscenací pod titulem Vzpoura lásky (Fuente Ovejuna) bychom chtěli tuto komedii zbavit ideologických nálepek a poukázat zejména na její nadčasovost, divadelnost a dramatickou kvalitu. Věříme, že nový překlad Anežky Lipusové, režijní výklad Pavla Kheka a herecké výkony členů našeho souboru nám pomohou tento záměr naplnit k plné divácké spokojenosti. Zkoušet začínáme 1. února, premiéra je plánována na 31. března 2023.