LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

AKTUÁLNĚNová sezona na spadnutí

​Jan Vedral

Když ještě na pozemku, kde dnes stojí Divadlo na Vinohradech, byla venkovská zahrada a vlastenečtí buditelé se pokoušeli o jediné česky mluvící divadlo v provizorní Boudě, vydal roku 1793 jeden z nich, dramatik a herec Prokop Šedivý, spisek Krátké pojednání o užitku, kterýž ustavičně stojící a dobře spořádané divadlo způsobiti může. Jak už tomu v té době bylo v rodícím se českém divadelnictví zvykem, nešlo o text zcela původní, ale ani o přiznaný a přesný překlad; Šedivý „zčeštil“ (dnes bychom tomu asi řekli adaptace nebo rewriting) přednášku věhlasného německého dramatika Friedricha Schillera O mravním poslání divadla.

​​Letecký pohled na budovu Divadla na Vinohradech, která tvoří jednu z dominant náměstí Míru.

Šlo o výraznou programovou představu o tom, co společnosti může přinést osvícensky založená, spravovaná a finančně podporovaná divadelní instituce, pokud, samozřejmě, nezapomene na své etické, tedy s hodnotami související poslání. V té době podnítily podobné úvahy vývoj moderní evropské společnosti a toho typu institucí, které dnes označujeme jako veřejnoprávní, tedy poskytujících veřejnou službu (v našem případě kulturní) ve veřejném zájmu a z veřejných zdrojů.

Takové pojmy tehdy samozřejmě ještě neexistovaly, teprve osvícenství je prosadilo nejen do jazyka, ale zejména do společenské praxe. A tak Prokop Šedivý oním „ustavičně stojícím divadlem“ určitě nemyslel nezničitelnou budovu, ale zkrátka takový divadelní podnik, který pracuje soustavně, pravidelně a dlouhodobě. Z těchto požadavků se na přelomu 18. a 19. století zrodil koncept repertoárového souborového divadla, které neprovozuje ani privilegovaný šlechtic, ani principálský podnikatel, ale měšťanská obec za tím účelem založenou a finančně podporovanou korporací. U nás se tato idea završila v mytologizované a národnímu mýtu sloužící instituci a budově Národního divadla – „Zlaté kapličce“. Se zpožděním za středoevropskou společností se zde osvícenské myšlenky pokoušel uskutečňovat ředitel F. A. Šubert. Historie nás učí, že k „dobré spořádanosti“ měla tehdejší praxe daleko, a tak byl Šubert po čase nedobrovolně vystřídán V. Schmoranzem; své chápání osvícenské funkce divadla se znovu pokusil – a tentokrát opravdu průkazně neúspěšně – prosadit roku 1907 jako první ředitel dnešního Vinohradského divadla.

I díky Šubertovým ambicím konkurovat nevděčnému Národnímu divadlu stojí dnes už 116 let naše divadelní budova. Portálová šířka jeviště je stejná jako ve „Zlaté kapličce“. Divadlo už naštěstí sto let nemá operní a baletní soubor, které Šubertův projekt, okopírovaný z vícesouborového Národního divadla, provozně a finančně potápěly.

Věk se na „ustavičně stojícím“ divadelním domě podepsal. Budova se, na rozdíl od tří scén Národního divadla, zatím nedočkala zásadní rekonstrukce. Andělé na tympanonu nad vchodem jsou už léta replikami původních rozpadajících se soch. Dnes můžete na průčelí divadla vidět zelené sítě, které zabraňují tomu, aby drolící se štuk a zdivo napadaly na chodník. Vybydlenost je zřejmá i uvnitř divadla, a to více v zákulisní než divácké části. Zkrátka – je to „na spadnutí“.

Abychom učinili zadost požadavku „dobré spořádanosti“, začali jsme už roku 2014 připravovat generální rekonstrukci budovy a jevištních technologií. Sezona 2023/24, která je nyní rovněž – tentokrát obrazně – „na spadnutí“, bude tedy s velkou pravděpodobností poslední celou sezonou, kdy vás přivítáme ve starém, trochu zašlém, ale důvěrně známém a milovaném domě. Během rekonstrukce bude Vinohradské divadlo hostem a podnájemníkem na různých místech Prahy, věříme však, že nám, milí diváci, i tak zachováte přízeň a najdete si nás.

Sezona je připravena, čeká nás během ní několik premiér, první z nich, slavný Molièrův Lakomec, už je v horké fázi zkoušek. Reprízovat budeme nejen inscenace minulé sezony, ale také naše „repertoárové trvalky“. O všem se včas dočtete v těchto novinách či aktuálně na našem webu, Facebooku či Instagramu.

Srdečně vás zveme: Pojďte si ještě užít patiny staré budovy a emotivní energie našich inscenací. Budova bude po rekonstrukci zářit novotou a překvapovat novými technologiemi, řada inscenací, které vám v právě začínající sezoně nabízíme, se však už do ní nevrátí.

 Vzhůru do 116. sezony Divadla na Vinohradech!