2022

ČERVEN

BŘEZEN

ČERVENEC

ČERVENEC

SEZONA 2022 / 2023 / VII - BŘEZEN

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

​ROZHOVORVladimír Čepek

​Jiří Maryško (Sládek) a Marek Holý (Vaněk), Václav Havel: Audience,r. Šimon Dominik, 2019Jiří Maryško je v angažmá v Divadle na Vinohradech už od roku 2015. Je rodák z Děčína, odmaturoval na Středním odborném učilišti polytechnickém v Rumburku, následně studoval na Katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU, kterou ale nedokončil. V roce 2007 mě pozval na představení svého improvizačního Divadla Demago (tehdy v Paláci Akropolis) a na základě toho jsem ho tehdy přijal do Činoherního studia v Ústí nad Labem, kde působil až do svého odchodu do Divadla na Vinohradech. Na Vinohradech už nastudoval řadu výrazných rolí – nezapomenu například na Grumia ve Zkrocení zlé ženy, zejména na jeho neskutečně vtipné improvizované líčení cesty do Padovy a neuvěřitelnou pohybovou klauniádu, kdy se soukal do tenisové rakety, nebo naši společnou inscenaci Orwellovy Farmy zvířat, kterou jsme uvedli jako Jirkovo monodrama, kde mu hereckými partnery byla plastová zvířátka.

V Divadle na Vinohradech jsi už vytvořil přes 15 rozličných rolí. Na kterou z nich nejraději vzpomínáš?

Nejraději mám asi Sládka z Audience. Hrát ho po Pavlu Landovském se mi zdálo nereálné a zdálo se, že to nic nového nepřinese. Ale při zkoušení jsem zjistil, že to je velice zajímavá, tragikomická figura. A překvapuje mě s každou reprízou. Je to jedna z nejtragičtějších postav, jakou jsem kdy hrál.

Tento rozhovor připravujeme v únoru a za několik dní budeme po delší pauze způsobené mateřskými povinnostmi Jany Kotrbaté oprašovat právě Havlovy aktovky Motýl na anténě a Audience. Těšíš se?

Těším! Se zkrouceným žaludkem, ale těším. V Motýlovi hraju postavu pana Bašty. Je zajímavé, že ty mé postavy se jmenují Sládek a Bašta. Jako by Havel tušil, že to jednou budou jmenovci dvou nejbizarnějších postav české politické scény.

Máš k Václavu Havlovi silný vztah?

Mám. Ztotožňuji se s jeho světonázorem a považuji se za havloida. Ne za sluníčkáře, ale za radikálního havloida – tom smyslu, že slušnost není slabost, ale občas, když je potřeba hájit pravdu a lásku před lháři a nenávistníky, musí být člověk i neslušný.

V inscenaci Danny Smiřický hraješ postavu Uhra, který projde vývojem od frekventanta kněžského semináře až po udavače a estébáka. Jak ses s touhle postavou sžíval?

Skoro nijak, ta postava má velmi omezený prostor. Je to hezký motiv, který by vydal na samostatnou hru. Tady se ovšem musí vejít do čtyř krátkých výstupů.

​Jiří jako Uher, se Svatoplukem Skopalem (Senior),
Josef Škvorecký – Jan Vedral:
Danny Smiřický (Příběhy inženýra lidských duší), r. Radovan Lipus, 2023Je zajímavější hrát kladné, či záporné postavy?

Myslím, že je zajímavé hrát záporné postavy kladně a kladné záporně. Ale s mojí fyziognomií jsem, samozřejmě, předurčen pro postavy záporné. V Krásce a zvířeti bych ovšem možná zazářil.

Zkoušíš teď Vzpouru lásky Lopeho de Vegy. Mohl bys divákům krátce představit tuto hru? A svou postavu?

Představit v krátkosti tuto hru, to by dnes neuměl ani nejlepší dramaturg. A proto byla připsána postava Diega, kterou budu hrát, a ta bude mít za úkol přiblížit Vegův text divákovi. Ta role ovšem není psaná a bude se takzvaně vařit z vody. Takže čekám, jaké ingredience mi do té vody tvůrci a herci nahážou, a pomalu zapnu sporák...

Jaké je zkoušení s Pavlem Khekem?

Divadlo ho baví a nedělá svou práci rutinně, což se odráží i v chuti vstát ráno z postele a jet do práce.

Vzpoura lásky (Fuente Ovejuna) je klasický text z období španělského divadla tzv. zlatého věku. Hraješ ale i v současných hrách. K čemu máš blíž, co tě víc baví?

Je mi to vlastně jedno. Stačí mi, když je text aktuální. To často neumí ani ty nejnovější hry, a naopak, velmi dobře to umí i hry stovky let staré.

Považuji se za havloida