2022
2023
DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2022/2023 / III – LISTOPAD
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
VINOHRADSKÉ UDÁLOSTI
Zuzana Paulusová
„Chtěl bych, abyste si víc než dosud uvědomili, že srdcem divadla je herec. V divadle se obejdu bez velkých tirád a bez velkých idejí, ale chci tam vidět velké herce a dobré herecké výkony,“ řekl František Pavlíček při svém nástupu do funkce ředitele Vinohradského divadla na počátku sezony 1965/66.
František PavlíčekV té době vinohradská scéna stále nesla název Divadlo československé armády, ačkoli už nespadala pod ministerstvo národní obrany. I přes dramaturgické úsilí Pavlíčkova předchůdce v ředitelně Luboše Pistoria však divadlo stále postrádalo dostatek „civilního“ publika. Pavlíček prosadil změnu názvu – od roku 1966 platí název Divadlo na Vinohradech – a také novou orientaci repertoáru, který měl být jednak nově zaměřen na „normálního“ diváka, tedy na pražské publikum, a zároveň se měl víc otevřít zábavě. Zásadně se také změnila kritéria pro výběr titulů do repertoáru – víc než angažovanost a ideovost nového ředitele zajímalo, jaké role a herecké příležitosti nabízí ta která hra hercům.
Pavlíčkovi se také podařilo odvrátit hrozbu, že divadelní budova bude při provádění oprav a rekonstrukce modernizována v duchu socialistického realismu; plány byly připraveny a začínalo jednání o přípravě rozsáhlé investice. Stoupající rozpočet naštěstí poskytl čas k zažehnání akce, která by divadelní budovu nevratně poškodila. S pomocí několika prominentních kulturních osobností se podařilo tiskovou kampaní hrozivý projekt odsunout do budoucnosti a tím ho vlastně zahrát do autu.
Pavlíček podle svých vlastních slov přeorganizoval i dramaturgii divadla. „Dodnes si myslím, že stejně, jako je vedení divadla v rukou jednoho člověka, musí být dramaturgie dílem jedné osobnosti. Když se objevila možnost získat pro naše divadlo adeptku na tuto funkci, neváhal jsem ani okamžik. Šlo o dramaturgyni Helenu Šimáčkovou…“
Hana Maciuchová (Kressida), Vladimír Hlavatý (Pandarus),
William Shakespeare: Troilus a Kressida, r. Stanislav Remunda, 1966Pavlíček později tvrdil, že program „divadla hvězd“ nikdy oficiálně nevyhlásil, ale zároveň považoval herce za „magnet“, který přitahuje obecenstvo do divadla. Stávající soubor, čítající víc než tucet skvělých herců, doplnil dalšími přitažlivými osobnostmi, které chtěl získat nejen pro konkrétní role, ale i proto, že by účinkováním v jiném divadle odváděly diváky, které na Vinohradech postrádali.
S kmenovými režiséry divadla (F. Štěpánek, J. Dudek, L. Pistorius) a za významné pomoci hostujících režisérů, z nichž někteří se později stali také kmenovými režiséry (V. Hudeček, J. Bělka, J. Fišer, S. Remunda), vytvořili zajímavé příležitosti pro skvělé herce.
Jako první přišel na Vinohrady v roce 1965 Miloš Kopecký, kromě něj Pavlíček během svého ředitelského působení (1965–1970) do vinohradského souboru angažoval také Stanislavu Bartošovou, Jiřinu Bohdalovou, Radoslava Brzobohatého, Jaromíra Hanzlíka, Danielu Kolářovou, Zdeňka Kryzánka, Hanu Maciuchovou, Jiřího Plachého, Ilju Racka, Jaroslava Satoranského a Jana Schánilce. Na vinohradské scéně v tomto období hostovali Olga Scheinpflugová a Karel Höger. U nových členů hereckého souboru bylo důležité, aby mohli být okamžitě nasazeni do repertoáru a nečekali dlouho na první roli.
Z řady herců a hereček z této „pavlíčkovské líhně“ se staly hvězdy, jejichž talent a herecké výkony obdivujeme dodnes. Některé jejich role připomene výstava instalovaná ve foyer na I. balkoně prostřednictvím vybraných materiálů z našeho archivu.
Vernisáž výstavy proběhne v rámci akce Noc divadel v sobotu 19. listopadu od 18 hodin, výstavu zahájí ředitel DnV Tomáš Töpfer.
Vstup volný, přijďte se podívat!
Pavlíčkovo divadlo hvězd
