VINOHRADSKÉ UDÁLOSTIPavel Kohout – nejuváděnější vinohradský autor
Jan Vedral
Slavnostní derniérou úspěšné inscenace Kohoutova textu Hašler… oslaví Divadlo na Vinohradech 25. června devadesáté narozeniny svého kmenového autora, spisovatele a dramatika Pavla Kohouta. (Narodil se 20. července 1928 v Praze, prázdninové narozeniny jsou však pro divadelníky pro jevištní trachtace poněkud nepříhodné.)
Vinohradskou událostí jsou ovšem nejen tyto narozeniny dramatika, který ve zdejším divadle zaznamenal v jeho historii mezi všemi českými autory největší počet prvních nastudování svých her a dramatizací. Počítáme-li i jeden překlad, klaněl se na vinohradském jevišti Kohout po svých premiérách dvanáctkrát. Významným fenoménem je bezmála sedmdesátiletá spisovatelova spolupráce s divadlem, které často, rád a spravedlivě označuje za „své“. A to i přesto, že po celou dobu normalizace nejenže byl zakázaným autorem, ale nesměl do něj být ani zván. A to i přesto, že uvedení jeho hry Nuly v roce 1998 zmařila (ostatně, i s jinými českými hrami) ředitelka Jirásková a že odchod představitele titulní role v muzikálové adaptaci Cyrana M. Stropnického do vysoké politiky roku 2013 předčasně ukončil uvádění této divácky ohlasné inscenace.
Kohout vzpomíná, že jako „kmenový autor“ byl na Vinohrady zasazen přispěním herce Václava Vydry mladšího, který ho „v roce 1949 jako náhodně spolucestující ve vlaku do Brna přesvědčil, aby přeložil z ruštiny veršovanou hru Sláva“. Toto Gusjevovo dílko bylo v tehdejším Divadle Československé armády uvedeno 15. 12. 1950. Konjunkturálně úspěšný mladý svazácký básník pak v roce 1952 přispěl armádnímu repertoáru populární Dobrou písní, kterou z odstupu hodnotí jako „lidsky i občansky pubertální“. Ale již v roce 1955 urazí, podle neblaze proslulého tehdejšího ministra obrany (a Gottwaldova zetě) A. Čepičky, „armádu a stranu“ vojenským dramatem Zářijové noci.
Jiřina Švorcová (Kateřina) a Vlasta Chramostová (Helena),
P. Kohout: Dobrá píseň, r. O. Haas, 1952Celé Kohoutovo dramatické i prozaické dílo (mladické básnické opusy již sám opakovaně zatratil) svědčí o tom, že Pavel Kohout byl a je homo politicus. Vidíme to i na látkách jeho her a dramatizací. Po hře Sbohem smutku z roku 1957 uvedly Vinohrady polemiku vzbuzující a předčasně z repertoáru stažené drama svědomí Říkali mi soudruhu.
V šedesátých letech, za ředitelování Luboše Pistoria a Františka Pavlíčka, Kohoutova spolupráce s Vinohrady vrcholí. Pavlíček mu, když neměl kde bydlet, dal k dispozici místnůstku na prvním balkoně. „Když jsem se v noci plížil do budovy, býval už vypnut proud. Nosil jsem si studené jídlo a láhev vína do hlediště, naučil se vidět ve tmě a přemýšlel o hrách, kterými naplním a prozářím momentálně černou díru důvěrně známého jeviště.“ Roku 1963 nastuduje J. Dudek legendární adaptaci Čapkovy Války s mloky, která se dočkala více než dvou set repríz. Ve stejném roce si sám Kohout zrežíruje svou dramatizaci Josef Švejk aneb Tak nám zabili Ferdinanda. A konečně roku 1967 se uskuteční premiéra slavné a ve světě i u nás dodnes inscenované cirkusové komedie August August, august.
Roku 1991 se se vší parádou vrací Kohout na „své“ jeviště Pistoriovou inscenací Ubohý vrah. Tato hra na motivy Andrejevovy povídky měla svou světovou premiéru roku 1976 na Broadwayi, ostatně ke všem prvenstvím Pavla Kohouta je třeba přičíst i to, že je ve světě vůbec nejuváděnějším českým dramatikem. Ve stejném roce Pavel Kohout spoluformuluje text Charty 77 a je „vynesen z republiky“ poté, co se vrací z povolené cesty na premiéru do Vídně. Ubohý vrah je nejprůkaznějším důkazem scelení nenormalitou tzv. normalizace rozparcelované české divadelní kultury.
Zdeněk Řehoř (profesor Drženbickij) a Viktor Preiss (Keržencev) v inscenaci Ubohý vrah, r. L. Pistorius, 1991
Vinohrady ještě uvedou autorovu adaptaci Rollandovy předlohy Král Colas (1995) a roku 2011 muzikálovou adaptaci Cyrana. Roku 2012 „zadá“ Kohoutovi nově jmenovaný ředitel DnV T. Töpfer jako látku ke zpracování životní příběh českého hitmakera Karla Hašlera. Inscenace Kohoutova bryskně napsaného díla vydrží na repertoáru pět sezon.
Doyen českého dramatu Pavel Kohout je nejen bedlivě zaznamenávajícím svědkem proměnlivého času i proměn divadla a jeho dramaturgie, ale i jejich nepřehlédnutelným hybatelem. Bez Divadla na Vinohradech by nebyl Pavel Kohout oním jedinečným zjevem českého divadelnictví, kterým bezesporu je. A bez dramatika Pavla Kohouta by nebylo Divadlo na Vinohradech tak významnou kolébkou původní české dramospisby.
Divadlo svému autorovi gratuluje a přeje hodně síly při cestě další dekádou plodného života.
