NA JEVIŠTIČeské hry jsou jádrem vinohradského repertoáru
Marek Lambora (Franci) a Jana Kotrbatá (Anna) v dramatu PeriferieKončí divadelní sezona, během níž jsme prostřednictvím řady různých akcí připomínali 110. narozeniny Divadla na Vinohradech. Na dohled je ovšem další důležitá událost – sto let od vzniku samostatné československé republiky. K tomuto výročí připravujeme premiéru jedné z nejlepších českých her 20. století – Topolova Konce masopustu.
„Pro české drama je příznačné, že největší dramatickou hodnotu a současně přesah mají hry s problematikou života a proměn venkova,“ říká šéfdramaturg DnV Jan Vedral. „Hra Josefa Topola (narozeného v Poříčí nad Sázavou), napsaná na začátku 60. let, přináší působivý obraz rozpadu tradičních životních hodnot a životního způsobu venkova odcizeného násilnou kolektivizací od přirozeného vztahu k půdě. Dvojčetem k Topolovu velkému dramatu rozpolcení české společnosti za komunistické totality je hra Hrobníkova dcera, dílo nejuváděnějšího současného slovenského dramatika Viliama Klimáčka, připravované v souvislosti s výročím již neexistující republiky pro Studiovou scénu. Zde již vidíme zcela hodnotově vyprázdněný a sociálně deprivovaný život dnešní slovenské vesnice. To, jak je česká (československá) společnost schopna (či neschopna) čelit proměnám světa, ustanovit se na společně sdílených hodnotách či se podílet na jejich relativizaci a zmarnění, může vyjádřit jen vlastní původní dramatika. Proto je třeba se jí přednostně zabývat.“
Texty českých autorů tvoří jádro současného vinohradského repertoáru. Nahlédneme-li do soupisu inscenací uváděných během 110 let existence divadla, dá se říct, že podobně většinou koncipovali činoherní repertoár i naši předchůdci. Například v roce 1918 uváděla vinohradská činohra z celkových 18 titulů 12 her českých autorů (hráli se např. A. Jirásek, V. K. Klicpera, F. A. Šubert, J. J. Kolár a další).
V roce 1932 napsal dramaturg Frank Tetauer ve své stati Čtvrtstoletí vinohradského repertoáru a dramaturgie o české dramatice na Vinohradech:
„… vždy tu byla patrná snaha o podporování české tvorby, i když ne vždy byla korunována plným zdarem. (…) Za těch pětadvacet let bylo hráno Vinohradským divadlem 212 původních her, z valné části to byly premiéry. Nejúspěšnější vinohradské hry byly: Tylova Fidlovačka (115 repríz), Stroupežnického Naši furianti (100 repríz), (…) Langerova Periferie (66), Jiráskova Lucerna (64), Langerův Grandhotel Nevada (55) a jeho Obrácení Ferdyše Pištory (54). Vcelku se česká tvorba na Vinohradech těšila značnému zájmu…“
Ve dnech, kdy připravujeme červnové číslo našeho měsíčníku – na konci května 2018, je na repertoáru DnV celkem devět českých her (na velkém jevišti Hašler…, Periferie, Její pastorkyňa a Sňatky z rozumu, na Studiové scéně v rámci cyklu Česká a slovenská komorní hra titulů pět).
Dvě ze současných inscenací mají v červnu derniéru (Hašler…, Zvěstování…), v příští sezoně repertoár rozšíří postupně další dva české a jeden slovenský titul.
Otakar Brousek (Gestapák bohemista) a Petr Rychlý (Karel Hašler) v inscenaci Hašler...
Kohoutův Hašler… – životní příběh multitalentovaného umělce, který v mnoha ohledech předběhl svou dobu a jehož osud se stal „zrcadlem“ historického vývoje českého národa od konce devatenáctého století až do poloviny století dvacátého, se hrál více než sedmdesátkrát. Inscenace potěší známými písničkami, zároveň však nastoluje i palčivá témata nejednoduché novodobé historie našeho národa. Díky skvělému výkonu P. Rychlého i dalších herců se inscenace stala diváckým hitem.
Langerovu Periferii nastudoval M. Huba jako stylově čistou a působivou inscenaci s pozoruhodnými hereckými výkony (M. Lambora, J. Kotrbatá, I. Bareš a další). Zmíněný Tetauerův článek dokládá, že Periferie díky nadčasovým otázkám týkajícím se svědomí, viny a trestu oslovuje vnímavé diváky bez ohledu na to, jaký letopočet je zrovna v kalendáři.
Podobně je na tom i drama G. Preissové Její pastorkyňa, které také patří do skupiny vůbec nejlepších českých her, diváci jsou při každém představení znovu a znovu strženi silou příběhu, zasahujícího až „na dřeň kosti“. K velkému diváckému úspěchu inscenace přispívají i herecké výkony D. Havlové Veškrnové, T. Terberové, M. Lambory a dalších i režie M. Františáka.
Vedralovu dramatizaci známého Neffova románu Sňatky z rozumu nastudoval režisér R. Lipus a všichni zúčastnění do tohoto projektu „šli naplno“. I v této inscenaci procházíme prostřednictvím osudů několika protagonistů postupně důležitými mezníky existence české společnosti v devatenáctém a v prvních desetiletích dvacátého století – doby, kdy kromě jiného vznikalo Vinohradské divadlo jako výsledek emancipačních snah nového města.
O hrách uváděných na Studiové scéně píšeme na jiném místě.
O všech inscenacích českých her platí, že – každá po svém – shrnují jak zkušenost obecně lidskou, tak zejména naši specifickou zkušenost národní, se vším dobrým i složitým, co k ní patří.
A že někdy vyvolávají silné emoce i otázky? To přece od divadla čekáme!
Pokud jste některou těchto inscenací ještě neviděli, přijďte. Srdečně vás zveme!
