ROZHOVORChci pracovat tak, aby mě to pořád bavilo
Barbora Hančilová
Tereza Terberová (Anežka) a Tomáš Pavelka (Arnolf) v Molièrově komedii Škola žen, r. J. Deák, 2017
Tereza Terberová oslnila už svou první rolí v Divadle na Vinohradech v Její pastorkyni. DAMU dokončila teprve před rokem, ale už stihla nazkoušet role v inscenacích Škola žen, Sňatky z rozumu, Lev v zimě a Čarodějky ze Salemu. Nyní zkouší v našem divadle roli Radky v současné tragikomedii Ulity. Inscenaci v režii Alžběty Burianové můžete vidět od 16. 5. 2018 na Studiové scéně. Tereze jsme položili několik otázek…
V Divadle na Vinohradech jsi zatím zkoušela hlavně na velké scéně. V čem je pro tebe přechod na Studiovou scénu jiný? A láká tě víc velké jeviště?
Malý komorní prostor pro mě není úplně neznámá voda. Není to tak dlouho, co jsem vyšla ze školy, a tam jsou učebny podobného typu jako Studiová scéna, a ani divadlo Disk není nějak obrovské. V současnosti ještě hostuji na dvou menších scénách, ve Studiu Švandova divadla a ve Vile na Štvanici. Ze všech těch prostorů je mi velké vinohradské jeviště nejbližší. Mám tam větší odstup od diváků a diváci ode mě, jsme od sebe výrazněji odděleni, cítím se víc anonymně, a to je mi příjemné. Studiové scény fungují jako očistný prvek, změna prostředí – abych se nezasekla v jednom způsobu práce.
Ulity zkoušíš spolu s nejmladšími hereckými kolegy Divadla na Vinohradech. Někteří jako Viktor Javořík a Jana Kotrbatá jsou dokonce tví spolužáci z DAMU. V čem je to pro tebe přínosné?
Jana s Viktorem jsou mi velkou oporou. Máme stejné zkušenosti ze školy, prošli jsme rukama stejných profesorů a můžeme si o všem bez zábran popovídat. Od té doby, co jsme v Divadle na Vinohradech, jsem se těšila, že si spolu všichni zahrajeme. S Janou hrajeme v Čarodějkách ze Salemu a s Viktorem ve Lvovi v zimě, ale v Ulitách jsme se sešli všichni tři. Je fajn je mít po boku.
A v čem bylo naopak přínosné pracovat se staršími kolegy ve Škole žen, Její pastorkyni a Sňatcích z rozumu?
Při zkoušení Její pastorkyně jsem byla na Vinohradech úplný nováček a bylo pro mě důležité, že mě kolegové hned přijali mezi sebe a ukázali mi, jak to v divadle funguje. Pak se mi postupně podařilo potkat se na jevišti se dvěma mými hereckými pedagogy, a to s Tomášem Pavelkou a Tomášem Töpferem. Ale jsem ráda za práci s každým zkušeným kolegou z Vinohrad. Je skvělé a často velmi zábavné pozorovat jejich rozdílné přístupy k herecké práci, poslouchat jejich historky a příběhy a být součástí dalších. Na Vinohradech jsou prostě všichni kolegové velmi hodní, trpěliví a vstřícní.
Jaký pociťuješ rozdíl, když zkoušíš současný text jako Ulity, oproti klasice, se kterou ses dosud setkávala v DnV především?
Klasické texty jsou nadčasové, od jejich vzniku uplynulo většinou už dost času a stále se hrají díky tomu, že v každé době a v každém místě, kde se inscenují, se v nich najde něco jiného, co je pro daný kontext aktuální. Současná hra jako Ulity už aktuální je, protože se zaměřuje přímo na naše životy a emoce. Ale při zkoušení vlastně nějaký velký rozdíl mezi texty jako takovými moc nevnímám, přistupuji k nim všem stejně. Rozdíl je v inscenačním týmu – ve všech těch lidech, kteří se sejdou na první čtené zkoušce s jedním společným cílem: dovést text k jevištní podobě.
Tereza Terberová (Alice) s Tomášem Töpferem (král Jindřich II.)
v inscenaci Lev v zimě, r. J. Burian, 2017Jedním z témat Ulit je pozitivní myšlení a psychoterapie, kterým tvá postava nevěří. Jaký názor na to máš ty?
Postava Radky je už otrávená ze všech lidí, kteří ji přesvědčují, že by měla myslet pozitivně, a přitom vůbec nevědí, čím si ona prochází. Nikdo jí skutečně nenaslouchá, a tak se brání cynismem. Já mám s psycholožkou zkušenosti jen z dětství, ale věřím, že člověk, který rozumí lidským emocím a pocitům, může se spoustou problémů pomoci. Každopádně tak přemrštěná snaha myslet jen a jen pozitivně a vnucovat to ostatním, jako je tomu u některých postav z Ulit, asi nebude úplně zdravá. Žádný extrém nevede k ničemu dobrému.
Radka v Ulitách si nemůže splnit svůj sen o sportování a lehké gymnastice, protože je na vozíku. Co ty a tvé sny? Máš třeba nějakou vysněnou roli?
Vysněnou roli nemám. Beru všemi deseti, co přijde, a snažím se s tím bojovat, jak umím.
Sen ale mám. Chtěla bych pracovat tak, aby mě to pořád bavilo, abych kolem sebe měla pořád takhle báječný kolektiv a abych zároveň měla vždycky čas na rodinu a na nabrání sil.
Dříve jsi jezdila vytrvalostní závody na koních. Stíháš při divadelním provozu ještě jezdit?
Během sezony málo. Záleží na tom, jak se sejdou zkoušení a večerní představení. Mezi nimi je totiž málo času na to, vyjíždět za Prahu, věnovat se koníkovi a mít jistotu, že se stihnu vrátit. Ale během prázdnit to bude lepší, na závody určitě nepojedu, ale třeba na vyjížďku do přírody... Už se těším.
