PŘED OPONOU
Tomáš Töpfer
ředitel divadla na Vinohradech
Ač nemám ve zvyku číst diskuse pod články na internetu, neodolal jsem a zabrousil na komentáře k udílení Cen Thálie. Ty negativní raději ani citovat nebudu.
Velmi často se tam však vyskytují obraty: „Ať si to divadlo dělají za své peníze!“ Nebo: „Ty dotace z peněz poctivě pracujících…“ „Kdyby neměli dotace, tak chcípnou jako bezdomovci“ a podobné výplody mdlého ducha.
Znovu je třeba zdůraznit, že „dotace“ přidělované divadlům nepatří hercům. Jsou totiž příspěvkem státu pro diváky, aby si mohli dopřát návštěvu divadla. Kdyby tomu tak nebylo, pak by cena takové vstupenky byla několikanásobně vyšší. Jistě, jsou tací, kteří návštěvu divadla ke svému životu nepotřebují. Solidárně tak ze svých daní (pokud nějaké platí) přispívají těm, pro něž je kulturní zážitek stejně potřebný jako chléb. To jsou ti pracující, kteří nám opraví zlámanou nohu, opraví vodovodní potrubí nebo upečou zmíněný chléb. Stejně tak bychom mohli křičet, že není potřeba „dotovat“ školy. Ať si učitelé učí děti za své! Ať si lékaři vydělávají na ošetření pacientů „za své“. Ať nás policisté hlídají „za své“ atd. Zkrátka to, že jsem zatím nikdy v životě nepotřeboval hasiče, ještě neznamená, že by je neměl stát „dotovat“. Už se zase dlouho na diskuse pod články nepodívám. Ztratil bych totiž motivaci sloužit múze Thálii a „dobru, pravdě a kráse“, jak stojí na průčelí budovy Divadla na Vinohradech. Přeji divadlům k jejich mezinárodnímu svátku ještě více vděčných diváků a žlučovitým anonymům Čest práci!
