ROZHOVORSvé vysněné role už jsem hrála!
Barbora Hančilová
Sabina Rojková (Julie) a Marek Lambora (Romeo)
v titulních rolích Shakespearova dramatu, r. Juraj Deák, 2016
Se Sabinou Rojkovou se setkáváme v herecké šatně. Jedna zkouška jí právě skončila a další začíná za dvě hodiny. Na stolku leží papíry s poznámkami – jde o zápisky z vysoké školy, kterou studuje.
Sabina je jednou z nejmladších členek souboru Divadla na Vinohradech. Navzdory tomu, že je jí teprve dvacet let a minulý rok skládala maturitu, je role Ifigenie v inscenaci Ifigenie v Aulidě už její pátou větší rolí na jevišti tohoto divadla.
Její předchozí role zahrnují: Julii v Romeovi a Julii, Mimi v Loupežníkovi, Suzette v Nevzdávej to a Summer v Posledních z Haussmanů. Zároveň s rolí v Ifigenii v Aulidě začala právě zkoušet menší roli v divadelní adaptaci slavné románové pentalogie Sňatky z rozumu (premiéra 23. 3. 2018). A kromě hraní v divadle stíhá i natáčet pro televizi i pro film.
Zkoušíš právě titulní roli v Ifigenii v Aulidě v režii Martina Čičváka. Jak jde zkoušení?
Je to docela náročné, v textu mám těžké monology a začala jsem teď kromě toho zkoušet také Sňatky z rozumu, kde mám menší roli, takže se můj týden rozdělil na dvě poloviny. Ale věřím, že Ifigenii dobře zvládneme, režisér Martin Čičvák nás skvěle vede, takže jakmile přijdu na zkoušku, obavy přestanou, protože vím, že má všechno absolutně pod kontrolou.
Ifigenie je po Julii v Romeovi a Julii už tvá druhá titulní role v Divadle na Vinohradech. Jaký je to pocit, být už takhle mladá obsazena do titulní role?
Hrát titulní roli je hezký pocit, ale existuje i spousta rolí, které nejsou titulní, a jsou nádherné a náročné.
Ve Sňatcích z rozumu máš spíš menší roli, že?
Ano, hraju vlastně tři menší role: chůvu Annerle, mladou herečku a harfenistku Marii. Pro herečku je podle mě střídání různých role to nejlepší, co se může nabídnout: skákat z role do role a zkusit si všechno. Mám moc ráda protiklady, jakýkoli protiklad mi líbí.
V Ifigenii i Romeovi musíš pracovat s veršem, ve Sňatcích z rozumu řeč vázaná není. Jak se ti pracuje s veršem?
Na Romeovi jsem se naučila, jak z veršovaného textu vytěžit ty nejdůležitější informace, takže práce na Ifigenii jde snáz. Také mi s tím pomáhá Regina Szymiková, která s námi na této inscenaci pracuje jako hlasová poradkyně. Důležité je dát důraz na správná slova, aby se význam neztratil v rytmu.
Sabina Rojková (Ifigenie) na čtené zkoušce dramatu Ifigenie v AuliděČím tě role Ifigenie zaujala?
Je to pestrá škála emocí, vývoj té postavy je zajímavý – skoro z dítěte se stává dospělá žena, která svou obětí zachrání celou zemi.
Ty jsi skládala zkoušku dospělosti minulý rok, dělalas maturitu…
Ano, studuju teď vysokou školu, vlastně i proto, abych tady mohla účinkovat.
A jaké to je, pracovat se staršími kolegy?
Podle mě je pro mladou herečku velmi dobré stát na jevišti s lidmi, kteří mi můžou předat své zkušenosti. A i když si zrovna vysloveně nepovídáme a neradí mi slovně, můžu je na zkouškách pozorovat a „okoukat“ od nich jejich řemeslo, takže se toho hodně naučím. Navíc vždycky ráda trávím čas s lidmi staršími, než jsem já, někdy si s nimi rozumím i líp než se svými vrstevníky. A tady v divadle je celkově skvělý kolektiv.
Hraješ taky ve filmech – třeba v Posledním cyklistovi, Třech bratrech nebo Amerických dopisech. V čem se podle tebe nejvíc liší práce v divadle a u filmu?
Jak vám asi řekne každá herečka, u filmu může člověk záběr zkazit stokrát, a nic se nestane, ale v divadle se musí všechno „trefit na první dobrou“, jakmile něco zkazíte, musíte improvizovat. Což je mnohem větší dobrodružství a mimochodem mě to i víc baví. Baví mě právě to, že co se děje, je tady a teď a už se to nezopakuje. Období, kdy točím a kdy jsem v divadle, se mi střídají. Teď mám zrovna období, kdy jsem hodně v divadle, budu tu zkoušet čtyři inscenace za sebou, tak se snažím si to užít. Zkoušení v divadle je pro mě silnější a hlubší zážitek.
A jaké to bylo, stát poprvé na velkém jevišti?
Já jsem poprvé stála na velkém jevišti v divadle ABC, když jsem tam hrála v Janě Eyrové a v Krvavé svatbě. A to je pro mě velká změna oproti tomu, když jsem do té doby hrála jen v dramaťáku v Teplicích, odkud pocházím. Najednou to bylo opravdu profesionální. Potom jsem byla chvíli v Plzni a pak jsem začala dostávat role tady. Přiznávám, že mi tohle divadlo opravdu přirostlo k srdci
Zkoušet a hrát takhle velké role musí být docela velký tlak. Máš nějaký speciální trik, jak si vyčistit hlavu?
Na jevišti si často i pobrečím, ale dokážu to ze sebe docela rychle oklepat. Tím, že se pak musím začít hned zase učit do školy, mi ani nezbývá nic jiného než přepnout…
A poslední otázka: máš nějakou vysněnou roli? Roli, kterou by sis vysloveně přála?
Já už jsem takové role měla, mně se už vlastně splnily! Teď bych si ráda zahrála vlastně cokoli, chci experimentovat a vyzkoušet si toho co nejvíc.
