PŘIPRAVUJEMEŽižkovská a vinohradská rodinná sága
Jan Vedral
Náš národ patří k těm, které velmi často, usilovně a mnohdy i pochybovačně přemýšlejí o své „národní povaze“. Je to jeden z příznaků „nesamozřejmosti“ existence národa i státu, ve kterém žijeme a který se snažíme rozvíjet a spravovat. Do doby, kdy se to, co dnes považujeme za „samozřejmé“, teprve obtížně rodilo a artikulovalo nejen v půtkách a bojích, ale také zakladatelskými činy, nás přivádí děj výjimečné rodinné ságy Vladimíra Neffa Sňatky z rozumu.
Režisér Radovan Lipus a herci při první zkoušce inscenace Sňatky z rozumu
První dvě knihy z románové pentalogie jsou materiálem, ze kterého vychází jevištní přepis naší inscenace. Ta chce být poděkováním a poctou dnešního vinohradského souboru generacím předků, které vybudovaly v druhé polovině 19. století moderní Prahu s jejími novými čtvrtěmi – Žižkovem, Královskými Vinohrady, Smíchovem či Karlínem – a také položily základy moderní české společnosti.
Při zpytování „národní povahy“ se rádi uchylujeme k historii a hledáme inspirativní smysl jejích velkých událostí. Velká historie – to jsou slavná jména a dějinně důležité letopočty. Malá historie, příběhy rodin a konkrétních lidí, tisíce úkonů mravenčího každodenního snažení, nám však jako pozadí, na němž se velké dějiny teprve ozřejmují, dokáže o smyslu bytí naší pospolitosti říci mnohem více.
Je třeba se do těchto malých dějin pozorně zaposlouchat, jako to udělal Vladimír Neff, když v částečně autobiografickém románu sledoval osudy rodin svých předků a srovnával je s událostmi, které proměňovaly ráz tehdejší monarchie, Vídni podřízených Čech a Moravy a jejich tehdejší sebe si uvědomující české společnosti, a které proměnily i podobu Prahy, sídelního města českých králů.
Purkyňovo náměstí ještě bez budovy divadla, dobová pohlednice, 1902
O takový náhled na malé a velké dějiny se pokouší i inscenace, jejíž scénář jsem měl tu čest podle románu pro dnešní vinohradskou scénu a pro její diváky napsat. Dva pohledy na rozporuplnou českou povahu představují osudy dvou hrdinů románu a inscenace. Jan Born (Jan Šťastný), budoucí velkoobchodník, a Martin Nedobyl (Tomáš Dastlík), budoucí stavitel a velkopodnikatel, přicházejí na začátku příběhu z českého venkova do Prahy a hledají své uplatnění v životě. Jsou to jejich povahy a duch doby, které způsobí, že po mnoha peripetiích se z těchto synů řemeslnických a selských rodin stanou úspěšní novodobí měšťani. Oba se sešvagří sňatky s vdovou po pražském boháči Valentinou (Antonie Talacková) a její nevlastní dcerou Lízou (Markéta Frösslová). Byly tohle sňatky z rozumu, nebo především z lásky? Odpověď hledejte v inscenaci, v níž uvidíte, jak oba pánové se svými ženami a s kapitálem, který sňatkem získali, pořídili a naložili.
A že oba po přestávce hry (a v druhém dílu románu) potkáme s jinými partnerkami? Inu, zde velká historie zasáhne tragicky do té malé, rodinné. Protože kromě námluv, sňatků, nevěr a mateřství v rodinách a vedle budování rodinných podniků spojených s rizikem i vysilující prací uvidíme na jevišti i odrazy těch velkých dějin: potkáme se na scéně hned s několika císaři, budeme účastni vojenského tažení, staneme se svědky vybudování železniční tratě z Prahy do Plzně, prožijeme porážku v rakousko-pruské válce a důsledek rakousko-uherského vyrovnání a nakonec se dočkáme i zboření městských hradeb, které tísnily Prahu v jejím nezbytném rozvoji.
Česká premiéra prvního scénického zpracování Sňatků z rozumu je plánována na pátek 23. března. Už zájem diváků při lednovém předprodeji mě potěšil, ukázal, že nejsem jediný, kdo se na jevištní Sňatky těší a kdo přemýšlí o vrtkavé české povaze a o malých a velkých dějinách našeho národa a jeho nesamozřejmého státu.
