PŘED OPONOU
Tomáš Töpfer
ředitel divadla na Vinohradech
Občas mi diváci píší nebo se přímo ptají, proč nehrajeme tu či onu hru, toho či toho autora, neboť se jim hra líbí a považují ji za dobrou, či dokonce báječnou. Těžko vysvětluji, že dramaturgie je obor, který se studuje na Divadelní fakultě AMU pět let. Často diváci – a já to chápu – nerozlišují mezi dobrou hrou a dobrou inscenací. Domnívají se, že text předlohy je platný vždy. Dnes stejně jako v době, kdy inscenaci viděli. Ano. Jsou prověřené, klasické, nestárnoucí texty her. Jsou však i takové hry, které nezapadly v paměti diváků díky tomu, jak byly interpretovány.
Dramaturg je člověk, jenž kromě znalostí světové dramatiky „drží prst na tepu doby“. Tuší a umí odhadnout, kdy sáhnout pro téma, které bude rezonovat s tím, čím společnost žije. Nebojte se. Divadlo nejsou noviny ani časopis, aktuálně reagující na nějakou událost. K tomu jsou určeni především novináři. Divadlo je zrcadlem doby, našich dobrých a zlých vlastností. Nutí nás zamyslet se nad vlastní nepoučitelností, nad tím, jak se zachovat v krajních situacích.
Posláním divadla je například uvádět diváky v úžas nad tím, jak je možné, že se dopouštíme stejných chyb jako lidé v dobách Shakespearových. Nahlédnout sebe sama, a to prostřednictvím citů a emocí. Prvotním smyslem hry není komentovat pomíjivé výroky hlupáka, který je momentálně na výsluní. Sic transit gloria mundi! Jak pomíjivá je světská sláva. I o tom je divadlo, které nás může potěšit v dobách dobrých i zlých. Má ohromnou moc nám připomenout, co je pomíjivé a co zůstává. Každý nechť si dosadí své vlastní hodnoty. Na některých opravdových se jistě shodneme.
