TŘI OTÁZKY (A NĚKOLIK NAVÍC)proIlju Racka
Nejstarší člen divadelního souboru je odnepaměti označován úctyhodným slovem doyen. Milovaným a ctěným doyenem vinohradského ansámblu je Ilja Racek, narodil se roku 1930 a do souboru ho jako „střeďáka“, který měl už své odehráno v Olomouci a v Divadle E. F. Buriana na Poříčí, angažoval ředitel František Pavlíček. Na scéně se s ním diváci a kolegové mohli potkávat úctyhodných čtyřicet sedm let do roku 2013, dodnes ho ale mohou vidět v hledišti při premiérách. V měsíci listopadu, kdy divadlo slaví stodesáté narozeniny, jsme se zeptali:
Milý Iljo, kdyby ses znovu narodil, chtěl bys být opět českým hercem?
V dobách minulých bych jistě zažíval řadu bohémských skandálů. V padesátých letech mě nutila StB ke spolupráci. Po odmítnutí jsem skončil u PTP v Komárně.
Chodil jsi na Vinohrady, když jsi studoval po válce herectví a toto divadlo prožívalo svou velkou éru s ředitelem a režisérem Jiří Frejkou? Ten byl i děkanem nově založené DAMU. Pamatuješ si nějakou tehdejší inscenaci?
Rollandův 14. červenec, Gribojedovovo Hoře z rozumu. Uchvátil mě Jiří Plachý, jeho syn je můj kolega a přítel. Frejka angažoval partu z DISKu, ze školního divadla – režiséra Pleskota, herce Lukavského, Musila. Z míst na stání jsem sledoval každou premiéru. Jako děkana jsem už J. Frejku nezažil. I když mi nabídl angažmá, šel jsem raději „na vyučenou“ do Olomouce.
Spisovatel, dramatik a scenárista František Pavlíček tě na Vinohrady přivedl poté, co se stal zdejším ředitelem a zahájil další zdejší významnou, plodnou a opět krátkou a mocensky přerušenou epochu. Které role z té doby si nejvíce vážíš?
Doktora ze Steinbeckovy Grandlehárny, Shannona ve Williamsově Noci s leguánem a Savického v Pavlíčkově dramatizaci Babelových próz uváděných pod názvem Nanebevstoupení Sašky Krista.
Jak vzpomínáš na trapnou schůzi, na níž bylo souboru zakázáno diskutovat a činovník hlavního města jako zřizovatele divadla odvolal Františka Pavlíčka z ředitelské funkce? Načež Pavlíček pronesl spatra památnou řeč, jíž se jádro jeho souboru drželo po celou normalizaci?
Na té schůzi jsem nebyl, hrál jsem zrovna dopolední představení Ivanova.
Je pravda, že jsi jako jediný herec ze souboru nepodepsal tzv. Antichartu? Jak se ti to podařilo a co to pro tebe znamenalo?
Prostě jsem do toho Národního nešel. Pochopitelně to vzbudilo další nelibost a postihy.
Když jsem roku 1985 na Vinohrady poprvé nastoupil, sedávals v tehdejším klubu často stranou, zabraný do četby knihy. Jsi veliký čtenář?
„Dobří přátelé“ se posmívali narkomanovi na písmenka. Mohu číst německy, anglicky – to hlavně detektivky. První rodokaps Zelená paruka jsem dostal od strejdy, přítele Adolfa Branalda.
Co bys popřál divadlu, svým kolegům a nástupcům a divákům k narozeninám divadla?
Aby bylo plnohodnotným konkurentem Národního.
- dral-
