Na velké jeviště Divadla na Vinohradech připravujeme inscenaci americké hry Lev v zimě. Děj této slavné hry J. Goldmana se odehrává na Vánoce roku 1183. Tento kouzelný i mrazivý čas se ve Lvovi v zimě slaví navzdory zasazení hry do středověku moderním způsobem (objevuje se zde stromeček). Historické pozadí hry totiž není doslovné. Historie poskytuje autorovi především fascinující postavy, veliké charaktery, které utvářely dějiny Evropy a nesmazatelně se vepsaly do paměti několika národů. Manželský pár na smrt rozhádaných manželů Jindřicha a Eleonory ve vinohradské verzi ztvární Tomáš Töpfer a Dagmar Havlová Veškrnová. Král se bude muset rozhodnout, kterému ze synů předá korunu: zda nejstaršímu Richardovi (Ondřej Brousek), nejvychytralejšímu Bohumírovi (Marek Holý), nebo nejmladšímu Janovi (Viktor Javořík). Každý ze synů přitom trvá na svém dědickém právu a odmítá se vzdát bez boje. Do této zapeklité rodinné situace přijíždí francouzský král Filip (Daniel Bambas). Ten vyžaduje dodržení smlouvy, podle níž by si jeho sestra Alice (Tereza Terberová) měla vzít některého ze synů. Jenže Alice se mezitím stala Jindřichovou milenkou... Karty jsou rozdány a hra může začít.
Lev v zimě byl poprvé uveden v Americe roku 1966. A již o dva roky později byl podle hry natočen Oscary ověnčený film s Katherine Hepburnovou a Peterem O’Toolem. Lev v zimě se zařadil po bok jiných výrazných historických filmů ze 60. let; za všechny zmiňme alespoň Kleopatru s Elizabeth Taylorovou nebo Tisíc dnů s Annou o Anně Boleynové, druhé ze šesti žen Jindřicha VIII. Tyto filmy byly první, které otevřely pole možností, z něhož profitují i dnešní scenáristé. Oproti filmům, jako je nedávné Království nebeské nebo Troja, které se historii vzdalují, staví filmy ze 60. let – podobně jako Lev v zimě – na geniálně vystavěných dialozích, bravurně napsaných slovních přestřelkách, na vztazích, a nikoli na pouhém vizuálním efektu.
Brilantní dialogy a pohotové konverzační obraty vyvěrají z nadmíru dramatických situací, které jdou až na dřeň. Klíčové jsou především dialogy mezi rozhádaným královským párem, Jindřichem a Eleonorou. Jak věděl už Shakespeare, když psal svou komedii Mnoho povyku pro nic, hašteřící se dvojice, pod jejichž nenávistí se skrývá skutečný cit, dokážou diváky nejen pobavit, ale i udržet v napětí. Eleonora a Jindřich se však už nehádají jako milenci na začátku vztahu, ale jako dva lidé, kteří už si své prožili – a to včetně vzájemných válek, podvodů, zrad a rozchodu. Jsou však schopni spolu komunikovat s grácií a vtipem. Ostrovtip ovšem nadělil autor do vínku všem postavám, tedy i Jindřichovým a Eleonořiným synům. Eleonora si ve hře povzdychne: „Proč mě jen Bůh obdařil tak chytrými dětmi?“ Diváci potom mohou poděkovat autorovi, že stvořil postavy schopné tak pohotových glos a komentářů. Díky tomu nabízí tato historická komedie inteligentní zábavu nejen pro milovníky dějin.
Inscenace v režii Jana Buriana bude mít premiéru 21. října 2017.
