Ondřej Brousek (Peer Gynt) a Andrea Černá (Matka Åse),
H. Ibsen: Peer Gynt, r. M. Čičvák, 2017Poprvé bylo Ibsenovo drama na Vinohradech uvedeno v květnu 1916 s Griegovou hudbou a v režii K. H. Hilara. Titulní roli vytvořil Václav Vydra st. Kritik H. Jelínek v časopise Lumír napsal: „Dramatická báseň, v níž mladý Ibsen vypořádal se za svého italského exilu s palčivými otázkami národními, má přes svůj lokální kolorit a spoustu časových poetických postav a narážek silný všeobecně ideový podklad a tak mohutný proud poesie, že přerůstá své původní určení a nalézá podnes i mimo Norsko ohlas. (…) Ve snaze zachovati z tekstu pokud možno nejvíce, zašel režisér trochu daleko: premiéra trvala téměř šest hodin. (…) Obrovskou titulní roli zahrál p. Vydra s vervou a pružností; s porozuměním a procítěním, s náležitým odstíněním fysického i psychického vývoje Peerova od neurvalého výrostka až k zlomenému starci – filosofu.“ Podruhé nastudoval tuto hru v roce 1937 režisér Bohuš Stejskal s Otomarem Korbelářem v titulní roli. Třetí vinohradská inscenace Ibsenova textu vznikla na jaře roku 2017 v režii Martina Čičváka. Jak ji vidí divadelní kritika?
Další vinohradská spolupráce herce Ondřeje Brouska a režiséra Martina Čičváka nabízí divákům moderní pohled na Ibsenovu klasiku Peer Gynt. Náročné představení opět nabízí neobvyklou scénu a velký herecký výkon.
Jít si pevně za svým jediným cílem, či jen ochutnávat, co zrovna život přináší? Být za každých okolností sám sebou, či konformně klouzat po každodenních kompromisech?
Stěžejní dílo Henrika Ibsena Peer Gynt nabízí i 150 let od napsání aktuální otázky a je jedno, zda byla „dramatická báseň“ psána jako kritika tehdejšího norského nacionalismu, pohádka pro dospělé, či autorovo vyrovnání se s vlastními selháními.
Aktuální režie Martina Čičváka v pražském Divadle na Vinohradech akcentuje nadčasové osobnostní dilema, které titulní postava dramatu řeší. Peer Gynt je v podání Ondřeje Brouska sympatický snílek, který se celý život snaží, ovšem kvůli své nezodpovědnosti, která ústí v patologické útěky od problémů, nikdy ničeho nedosáhne. A když přijde ve finále čas zúčtování, nezachrání ho ani čistá nezničitelná láska křehké Solvejg (Andrea Elsnerová).
Zatímco v jiných nastudováních často hrají různě starého Gynta dva herci, Brousek zůstává po celou dobu na scéně sám. V osvědčené spolupráci s Čičvákem už standardně podává skvělý výkon, který vedle tun veršů umocňuje stoupající fyzické vyčerpání.
Hraje se totiž na šikmé ploše, ze které se Gynt během svých životních útrap několikrát skutálí do orchestřiště, aby se opět vyhrabal nahoru. Jinak střídmou scénu, kterou do severského prostředí zařazuje mlčenlivý chlad norských ledovců, Čičvák ozvláštňuje kuličkami z dětských koutků, snad aby připomněl Gyntovu nedospělost či jeho nemorální obchody. Ostatní postavy Brouskovi jen přihrávají, zaujme přesný Knoflíkář Dennyho Ratajského, postava matky v podání Andrey Černé však působí až rušivě mladě. Její přílet deus ex machina je jen čistou režisérovou manýrou.
I díky skvělému překladu z pera Jiřího Vohryzka a Josefa Bruknera je nové nastudování na Vinohradech událostí, divák se však musí připravit na více než tříhodinové drama. Větší škrtání by asi neuškodilo, třeba často vynechávaná egyptská scéna by se inscenovat nemusela. Potěší však vtipně podaná muzikálová vsuvka z trollího světa, kde září všichni zúčastnění.
Kvůli zválené mikině skrývající triko s nápisem rock’n’troll, roztrhaným džínám a chybějícím zubům působí Brouskův Gynt jako umaštěný pobuda, herec však postavu vnitřně podává jako někoho, kdo víc než se světem bojuje sám se sebou. A s tím se divák i přes náročnou délku dokáže snadno ztotožnit.
Tomáš Šťástka, MfDnes
