Vážení diváci, milí přátelé! Je pět let v životě člověka krátká, nebo dlouhá doba? Za pět let se dá naučit chodit, ale i vystudovat vysoká škola… Nebo se dá pět let jen tak prosedět v pohodě a klídku… Když před pěti lety nastoupilo naše vedení do čela DnV, věděli jsme, že je to velký kolos a že pootočit kormidlem nebude jednoduché. Nechci ale psát o problémech vinohradského dramaturgického paradoxu, kdy divák touží vidět ve svém divadle něco úplně jiného než kritika, nebo o problémech zabudování hereckých osobností do živého souboru ani o technických poruchách, kdy se povedlo zprovoznit zastaralou jevištní techniku často až na poslední chvíli před představením. Chci psát o tom, že se dramaturgii za těch pět let povedlo vygenerovat vedle společensky závažných titulů i komedie, které jsou neustále vyprodané a které akceptuje i odborná veřejnost, o tom, že se za pět let soustředěnou prací povedlo založit soubor ze dvou třetin úplně nový, vystavěný na základech původního vinohradského ansámblu, doplněného mladými, ale i zkušenými herci plnými pozitivní tvůrčí energie, chci mluvit o tom, že do dvou až tří let odstartuje velká rekonstrukce technologie jeviště a celé historické budovy. Myslím, že na pět let života ve 110leté historii slavné instituce to není vůbec málo… A tak když tady napíšu, že za dalších pět let vidím naše – vaše divadlo krásně zrekonstruované, soubor silný a vyzrálý, dramaturgii jasně čitelnou a vyhraněnou, tak to myslím není žádný planý optimismus. Držte palce.
