Jiří Plachý, Tomáš Pavelka a Dominick Benedikt
na čtené zkoušce komedie Škola žen
Molière je jedním z nejčastěji uváděných dramatiků. Tento autor komedií se i na jeviště Divadla na Vinohradech vrací již pojednadvacáté. Jeho hry zde režíroval Karel Čapek, Jiří Frejka i Jaroslav Dudek. V 90. letech Pleskot rekonstruoval Frejkovu režijní knihu Zdravého nemocného a Kaloč později překvapil Misantropem v posilovně. Školu žen nyní uvádíme v režii Juraje Deáka a v překladu herce Divadla na Vinohradech Jiřího Žáka.
Molière sám to přitom na cestě k autorské slávě neměl nijak lehké. Syn z dobré rodiny se rozhodl pro dráhu divadelníka ve 21 letech a s jistou Madeleine Béjart si založili v Paříži „Illustre théatre“ – Skvělé divadlo, jehož skvělost ovšem nebyla názvem zaručena. Divadlo zkrachovalo po dvou letech a Molière si odseděl den a noc ve vězení.
Po tomto incidentu si autor místo svého rodového jména Jean-Baptiste Poquelin vyvolil pseudonym Molière, aby dále nezahanboval divadelní profesí svou rodinu. Herecká dráha v době klasicismu totiž stále znamenala pohanu – herci například nemohli být pohřbíváni do vysvěcené půdy. Po fiasku v Paříži se Molière se svou trupou vydal kočovat po francouzských regionech na dlouhých třináct let. Do Paříže se vrátil hrát pro samotného krále s komedií Zamilovaný doktor a král mu přidělil prostor na hraní v Palais Royal.
Král Ludvík XIV., který v té době velel Francii pevnou rukou, si Molièra oblíbil a spolu s dvorním hudebníkem Lullym vytvořili jakýsi umělecký triumvirát. Král velmi rád tančil a Molière s Lullym pro něj psali balety – Molière se staral o stránku příběhovou, Lully o hudbu. Autoritativní král měl velkou slabost pro kulturu a umění a držel nad Molièrem ochrannou ruku. Musel jej mnohokrát bránit, když ten se dostal do křížku s církví. Nejožehavějším bojem byl ten kolem Tartuffa. Hra útočila na náboženskou přetvářku a pokrytectví, což se církvi přirozeně nelíbilo. Místo toho, aby Molière zareagoval zmírněním kousavosti svých her, napsal slavného Dona Juana, další velice výbušný kus.
Ani Škola žen, jež předcházela oběma těmto nejproblematičtějším hrám, se neobešla bez velké bouře a války mezi obhájci a odpůrci hry. Komedii byla vyčítána jak přílišná vulgarita, tak i přílišné míšení komediálních prvků s tragickými, tedy s takzvanou vysokou kulturou. Právě v tom ale spočívá genialita hry – autor o směšné žárlivosti a posedlosti promlouvá sofistikovaným způsobem a využívá k tomu vytříbenou formu včetně klasicistního verše, alexandrinu. Odpůrci Školy žen ve hře ale dokázali vidět pouze nemravnost, a aby Molièra zdiskreditovali, rozhlásili po Paříži fámu, že jeho o dvacet let mladší manželka, Armande Béjart, sestra jeho dlouholeté profesní i životní partnerky Madeleine, je ve skutečnosti jeho dcerou. Pomluvy se dostaly až ke králi, který je odmítl jako bezpředmětné a jako projev důvěry a uznání udělil Molièrovi za Školu žen roční královskou rentu.
Tak jako Ludvík XIV. může dnes divák ocenit výjimečnost i výbušnost Molièrových komedií. Autor se v nich vysmál soudobým společenským neřestem a problémům, které však rezonují i po 350 letech.
Škola žen bude mít premiéru 21. 4. 2017.
