LEDEN

SRPEN

BŘEZEN

LEDEN

ČERVEN

ÚNOR

DUBEN

KVĚTEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

​

K premiéře se pomalu blíží další letošní inscenace. Režisér Juraj Deák uvede jednu z nejzajímavějších her Maxima Gorkého Děti slunce, ovšem pod „zdnešňujícím“ názvem Sluníčkáři a s uvedením autorova vlastního jména Alexej Peškov. Autorem nového překladu je Jaroslav Achab Haidler, překladatel, herec a donedávna také divadelní manažer. Od něho jsme si také vypůjčili název pro tento článek. A musíme doznat, že Haidler nepřehání.

Autor dal této hře do vínku podtitul „scény, výjevy“; je to vlastně návod, jak ji číst a jak o ní přemýšlet. Vyžaduje to od vás soustředění a trpělivost, protože jednotlivé významy nemusí být patrné nejen po prvním, ale ani po druhém či třetím přečtení. Haidler říká, že dramatik „klade pasti motivů“ – lépe bychom to stěží vyjádřili.

Od první čtené zkoušky se ptáme, zdali je nutné uvádět Gorkého vlastní jméno, zdali je vhodné do názvu vložit „sluníčkáře“. Jan Vedral, šéfdramaturg divadla, vysvětluje, že to rozhodně není žádná schválnost: „Děti slunce (1905) – v naší úpravě Sluníčkáři – patří spolu s Letními hosty k vrcholům Gorkého (1868–1936) dramatického cyklu o intelektuálech ve společnosti v přechodu. V našem dnešním světě, který se musí dokázat vyrovnat s důsledky uskutečňování intelektuálských vizí sluníčkářů, je nejen kulturně patřičné, ale i obsahově dráždivé zabývat se tímto tématem. Sluníčkáři jsou navíc dnes v hovorové češtině téměř synonymem autorova původního názvu a k autorovu příjmení Peškov se vracejí i divadla v Rusku.“

Na čtené zkoušky bezprostředně nenavazují zkoušky aranžovací, jak bývá většinou zvykem. Režisér nechává hercům prostor na to, aby významy pojmenované „u stolu“ ověřili fyzickým jednáním v prostoru. Často se zastavujeme a znovu a znovu si klademe otázky: Opravdu si Prozorov neuvědomuje, že zanedbává svoji ženu? Nechápe, že mezi ní a jeho přítelem z mládí „něco“ vzniká? A je vůbec možné, aby si nevšiml, že se do něho Melánie zamilovala? Že udělá naprosto cokoli, aby ho získala? A takhle bychom mohli pokračovat hodně dlouho.

Je to opravdu zvláštní hra. Říkáte si: Jsou to „obrazy ze života“, ale v té chvíli vám jakoby unikne jejich „modelovost“. Máte pocit, že je to „drama“, ale když čtete pečlivěji, musíte se smát a nevěřícně kroutíte hlavou: Můžeme tohle vzít vážně? A jak to vlastně všechno skončí? Autor neudělal výraznou tečku, skoro máte pocit, že to je od něho schválnost, jako by si říkal: To jsem vážně zvědavý, jak si s tím poradí. S vědomím jisté nadsázky nakonec musíme s překladatelem Jaroslavem Achabem Haidlerem souhlasit: Sluníčkáři jsou opravdový – a to zdaleka ne pouze konverzační – thriller.

-tov-

V dramatu s „kolektivním hrdinou“ hrají S. Postlerová, I. Bareš, Z. Vejvodová, I. Řezáč, A. Talacková, T. Pavelka, C. Mayerová, S. Skopal, M. Zahálka a další.

 

Premiéra 16. 12. 2016, další reprízy 19. 12., 22. 12. 2016