Po přirozené popřevratové vlně nadšeného obdivu a často nestřídmého okoušení nedostatkového a zakazovaného zboží, v případě divadla zejména zahraničních a provokativních textů, se v naší zemi rádi vracíme k tuzemským tovarům. Srovnávat divadelní hry se švestkami, česnekem či Kofolou je samozřejmě přitažené za vlasy. Ovšem srovnávat „chuť domova“, onu těžko pojmenovatelnou substanci, s pocitem identity, porozumění a ztotožnění se s obsahy a tématy her, vyjadřujících českou (a československou) žitou zkušenost, už možné je.
Jako české divadlo se na Studiové scéně programově zaměřujeme na uvádění komorních her českých a slovenských autorů. Vystoupejte proto do čtvrtého patra a posuďte sami, zda se budete cítit „jako doma“.
Nabízíme vám zde čerstvou inscenaci komedie Milana Uhdeho Zvěstování aneb Bedřichu jsi anděl. Uvedli jsme ji k osmdesátinám významného českého spisovatele, dramatika a veřejného intelektuála v režii Jana Buriana. Už po několika prvních reprízách je zřejmé, že fraškovitý příběh manželské nevěry jednoho z nejvlivnějších revolučních světanápravců Karla Maxe (hraje ho nový člen souboru T. Pavelka), jeho zpauperizované šlechtické manželky Beny (skvělá Andrea Černá), uvědomělostí planoucí milenky Leny (neodolatelná Zuzana Vejvodová) a kapitalisty nenávidějícího vlastní soukromý majetek Bedřicha (mistrovský Otakar Brousek) sklízí zasloužený potlesk publika. Ve skeptickém a neuctivém pohledu na žvanící a lhoucí pomníkové velikány v intimitě domáckých špinavostí je Uhdeho hra opravdu výrazně „česká“, je to výtvor oné „smějící se bestie“, která tak rozčiluje milovníky totalitního pořádku.
Jiný český pohled, viděný rovněž „zespoda“, přináší pozoruhodný text o padesát let mladší Uhdeho kolegyně dramatičky Terezy Verecké – Na kamenném, kamenném poli. Česká je i grotesknost této sociální studie našeho současníka, který je uvržen do dluhové pasti. Málokterý dnešní dramatický text se vyznačuje takovým hlubokým vcítěním a pochopením pro prožitky a problémy našich současníků. Prostí lidé žijící skromně v duchu archaického rodinného étosu jsou atakováni marketingovými a korporátními manipulacemi hédonistické společnosti – a i když jí čelí, stanou se obětí jejích všeovládajících instrumentů. Scéna, kdy bezmocný, exekutorům napospas vydaný syn (Luboš Veselý) čte svému senilnímu otci (Jaroslav Satoranský), kterému úřad odebral podporu v bezmoci, na dobrou noc inzertní dopisy tzv. šmejdů, patří k lidsky nejsilnějším, jež v DnV v uplynulé sezoně vznikly. Mistrovské herectví Satoranského, Veselého, ale také dojemně láskyplné Vendulky Křížové je další hodnotou inscenace. Hra v režii Zuzany Burianové je zcela výjimečná, pokud jde o nezjednodušující pohled na naši dnešní žitou zkušenost.
Slavná Smočkova hra Piknik, jejíž autorovo nastudování zahájilo činnost Činoherního klubu, se dočkala nové inscenace další divadelnické generace. Silný příběh vojenské průzkumnické jednotky, která se ocitla uprostřed nebezpečné džungle bez vedení a potýká se se vzpourou vůči autoritě (a současně s její potřebou), dokáže díky svým významovým přesahům oslovit i dnešní diváky. V režii slibného mladého režiséra Davida Šiktance hraje „pánský kvintet“ mladých vinohradských herců: D. Bambas, M. Holý, D. Ratajský, J. Maryško a M. Novotný.
A naopak – ženský svět – a ženské obsazení – představuje intimní hra významné české dramatičky Lenky Lagronové Nikdy. Režisérka Kateřina Dušková s A. Talackovou, Z. Vejvodovou a A. Elsnerovou vytvořily pozoruhodnou studii – jakousi trojexpozici – mladé ženy, která se nedokáže osvobodit od svazujícího a zničujícího odkazu vlastních rodičů a vykročit do vlastního autentického života.
Pátá inscenace Studiové scény – Landovského divácky úspěšný Hodinový hoteliér – je momentálně „na mateřské dovolené“. Těšíme se, že se na jaře opět vrátí na repertoár. Neboť máloco je tak emblematicky české jako vynikající osobnost Pavla Landovského, jeho osobité herectví a autorství.
-dral-
