Čilý ruch v boční divadelní vrátnici zůstává často stranou divákovy pozornosti. Co všechno mají na starosti vrátní Divadla na Vinohradech?
V divadelní vrátnici se skutečně dveře netrhnou. Sloužíme tu jako stálí zaměstnanci celkem čtyři, dva na denní, dva na noční služby. Práce denního vrátného je velmi pestrá, jsme „holky pro všechno“ – pošta, podatelna, vzkazy, ale děláme i telefonní ústřednu, informační službu dovnitř divadla i pro veřejnost. Noční vrátní to mají o něco klidnější, ale jsou tu zase na všechno sami a mají velkou zodpovědnost. Jsou v pohotovosti, pokud by se stalo cokoliv – nějaká krizová situace, snaha o vniknutí do objektu, prasklá voda. A víme, že už nám jedno divadlo u Vltavy taky před lety vyhořelo…
Proč jste si vybrala práci divadelní vrátné a jak se v průběhu doby mění?
Divadlo mám ráda celý život a za činohrou jsem nejčastěji chodila právě do Divadla na Vinohradech. Když přišel důchod a trochu mě pozlobilo zdraví, spadla mi divadelní vrátnice jako dar z nebes. Vždyť je to zajímavá práce v každodenním kontaktu s lidmi! Nejsem tu tak dlouho, abych mohla srovnávat, ale s tím, jak se zvýšil počet premiér a zkoušek, je samozřejmě víc úkolů, vrátnicí taky prochází denně víc lidí a s tím souvisí větší agenda i pro nás „v kukani“ za dveřmi vrátnice.
Jste ve vrátnici první, koho herci v divadle potkávají. Patří mezi povinnosti vrátného být i dobrým psychologem?
Moje zkušenost je vítat všechny příchozí bez rozdílu úsměvem. To je ta nejlepší psychologie. Někdo jenom pěkně pozdraví, někdo se zastaví na kus řeči. Divadlo jsou lidi, jejich životy a příběhy a to nás všechny spojuje, i když herci většinou – jak jinak v dnešní době – neustále někam pospíchají. Vrátný vlastně ani pospíchat nemůže. Jsme něco jako uvaděčky v divadle, musíme být na svém místě v klidu a s úsměvem.
Pracovní den trávíte v divadelní vrátnici, ale kudy chodí vrátný večer do divadla ve volném čase jako divák – hlavním, nebo postranním vchodem?
Na představení chodí vrátný samozřejmě hlavním vchodem. Jít do divadla jako divák je sváteční zážitek, tak proč chodit bokem z ulice? Nálada na večerní představení začíná už na krásně nasvíceném náměstí. A zrovna tak po divadle mám ráda svůj malý rituál zastavit se v klubu a nechat v sobě celý večer při vínečku doznít. Myslím, že z repertoáru Divadla na Vinohradech si vybere každý, od Shakespearovy komedie Zkrocení zlé ženy, přes Amadea, moji divadelní perlu, Hašlera…, až třeba k Rodu Glembayů. Mám ráda také Večery bez líčidel na Studiové scéně. O hercích z divadla se tam často dozvím to, na co není při setkání ve vrátnici čas.
–red–
