Projekt „Česká (a slovenská) komorní hra“ pokračuje na Studiové scéně Divadla na Vinohradech v prosinci 2015 další premiérou. Tentokrát jde dokonce o vůbec první uvedení debutové divadelní hry mladé autorky Terezy Verecké Na kamenném, kamenném poli (Job). Tereza Verecká je absolventkou oboru tvorba textu a scénáře na Konzervatoři a VOŠ Jaroslava Ježka, letos úspěšně ukončila také své studium dramaturgie na Divadelní fakultě AMU. Publikovala v poetickém almanachu Různobježky; je držitelkou Literární ceny Vladimíra Vokolka. V její tvorbě je zřetelný originální jazykový cit a lyrické vnímání světa; tyto talentové danosti však dokáže využít nejen pro písňové texty a lyrické útvary, ale také, trochu paradoxně, i v dramatické tvorbě. Jako dramatička debutovala rozhlasovou komedií V pasti, která byla uvedena před šesti lety Českým rozhlasem v cyklu Hry a dokumenty nové generace. Zvláštní, groteskní vidění světa, bohatý a působivý jazyk a velká míra vcítění se do jednotlivých postav – to jsou typické rysy rukopisu patrné již na tomto juvenilním dílku. Český rozhlas realizoval také její hru Divná, divná věc, příběh nádražního metaře, který má potíže s rekvalifikačním kurzem práce na počítačích. V tomto textu už Tereza Verecká překročila obvyklý debutantský rámec tematizování generačního pohledu a osvědčila svou schopnost nahlédnout rozporuplnou, tedy dramaticky plodnou, skutečnost vcelku a z hlediska různých osudů a lidských zkušeností. Vzácný smysl pro groteskní, ale empaticky celostní pohled na dnešní život ji právem zařadil mezi nejslibnější talenty současné české dramatiky.
Variaci na téma Job dopracovala z původní skici, napsané pro vyzývatelskou soutěž Švandova divadla. Text vznikal v úzké spolupráci nejen s dramaturgem, ale i s Verecké „školní“ režisérkou Zuzanou Burianovou, která také Kamenné, kamenné pole na studiové scéně DnV nastudovala, a nakonec i s vinohradskými herci, kteří ze „slov“ dokázali učinit „tělo“.
Ve všech textech uváděných v cyklu Česká (a slovenská) komorní hra nalezneme vedle dramatického střetnutí malého okruhu postav soustředěného kolem soukromé, téměř intimní zápletky také širší obraz života české (a slovenské) společnosti. Na rozdíl od módního „eurodramatu“, které se často zabývá pouze intimitou a vytrhuje tuto intimitu z časových a místních souřadnic, vyrůstají texty, které do cyklu vybíráme, z proměňující se zkušenosti naší obce. U autorů, jako jsou Topol, Barč-Ivan či Landovský, je onen „společenský přesah“ samozřejmý, tito autoři měli svůj étos a nepsali „produkty“ pro univerzální použití. U dnešních debutantů je ovšem takový postoj vzácný – často jim nejde o společnost jedinců, majících problémy se svým soužitím, ale o jedince, který si něco nárokuje na společnosti. I v tom je Tereza Verecká ve své generaci autorkou výjimečnou.
Hru avizujeme jako sociální grotesku. Dnešním Jobem, podrobeným krajní zkoušce, o jejíž spravedlivosti můžeme právem pochybovat, je poctivě pracující Aťa, degradovaný tramvaják (L. Veselý), který se v odlehlém, rozpadajícím se domě mimo „centrum dění“ ocitl pod nesnesitelným tlakem i se svou udřenou ženou (V. Křížová), prastarým otcem
J. Satoranský) a životní cíl hledajícím synem (D. Ratajský). Všechny rány „sociální pasti“, v níž se rodina ocitla a které vrcholí exekucí, jsou však ve hře nahlédnuty nikoli sociologicky či naturalisticky, ale prizmatem výzvy starozákonního příběhu: „Jaké zkoušky je schopen člověk unést a zůstat přitom člověkem?“ Ono setkání vysokého etického rámce nárokujícího si důstojnost lidského chování a denní cynické praxe zacházení s člověkem, jemuž jsme vystavováni ze strany zaměstnavatelů, úřadů i vlastní rodiny, vytváří ve hře zvláštní groteskní napětí, díky němuž se můžeme sami sobě smát skrze slzy.
Přejme autorsky poctivému debutu Terezy Verecké hodně štěstí a spokojených diváků.
Tereza Verecká: Na kamenném, kamenném poli (Job)
Režie: Zuzana Burianová
Premiéra: 21. 12. 2015
Reprízy: 30. 12. 2015, 11. 1. 2016
