Jak (ne)snadné je v dnešní době být dobrou uvaděčkou – inspektorkou hlediště?
V dnešní době musí být dobrá uvaděčka hlavně trpělivá a měl by ji zdobit úsměv na tváři v každé situaci. Někteří diváci nepřijdou v dobré náladě, a pak je nutné, abychom uplatnily všechny diplomatické dovednosti a diváky dobře naladily. A samozřejmě musíme vždy správně informovat a poradit, protože divácké otázky jsou velmi různorodé. Uvaděčky musí být schopné informovat nejen o našem divadle, obsahu her, délce představení a hereckém obsazení, ale také např. o dalších divadlech v okolí.
S jakými otázkami se na vás diváci obracejí a co od vás očekávají?
Návštěvníci často hledají nejen různá divadla, ale i jiná kulturní zařízení, hotely, ulice apod. Jsou to úsměvné situace, když přijde divák do našeho divadla v domnění, že je v Národním divadle. Krizové situace nastávají především při pozdních příchodech některých diváků. Někteří „opozdilci“ si uvědomují, že přišli pozdě, a omlouvají se celou cestu, než je odvedeme na balkon a posadíme na volná místa. Ale potom je také skupina lidí, kteří si vynucují svá zaplacená místa a nepřipustí, že budou rušit nejen ostatní diváky, ale především herce. Prostě vidět první dějství z jiného místa, než si zakoupili, pro ně nepřichází v úvahu. Rozčilení se seberou a odejdou z divadla. Naštěstí takových setkání není mnoho.
Pozná vaše zkušené oko už předem (ne)spokojeného diváka? A co návštěvníky divadla trápí?
Asi v každém divadle najdete nespokojeného diváka. U nás v divadle si často stěžuje starší generace, že nemáme výtah. Lidé by rádi navštívili Studiovou scénu ve třetím patře, ale bohužel ne každý vzhledem ke svému věku vyjde po schodech až nahoru. Také přibývá diváků, kteří hůře slyší a prosí nás, jestli by mohli sedět někde hodně vpředu. Pokud to jde, snažíme se jim vyhovět, ale ne vždy najdeme vhodné místo.
Během vaší dlouholeté práce v DnV jste jistě poznala řadu diváckých příběhů, které spojilo právě divadelní hlediště...
Za léta práce v divadle poznáte především řadu různých typů lidí. Přijde babička a vypráví, že již řadu měsíců nebyla v divadle ze zdravotních důvodů, a zeptá se na určitou paní uvaděčku, která je na ni hodná a pokaždé jí pomůže, ať je to u šatny, na WC nebo ji odvede na místo v hledišti. To je ten důležitý osobní přístup a z toho mám radost. V divadle se často potkávám mj. i s diváky na vozíku. Máme pro ně vyhrazená místa, kde mají jeviště jako na dlani. Je moc dobře, že dnes už v divadle nejsou pro takové návštěvníky prakticky žádné bariéry. A samozřejmě nejvíc mě těší, když se diváci do divadla opakovaně vracejí.
–red–
