Zní to skoro jako dětská hádanka: Na zkušebně jich bylo pět, na scéně budou tři, ale ve skutečnosti je jen jedna jediná. Co to je? Inscenace hry Lenky Lagronové Nikdy, kterou Divadlo na Vinohradech otevírá na své Studiové scéně (dříve nová zkušebna) cyklus České (a slovenské) komorní drama.
Pět žen (herečky Elsnerová, Talacková a Vejvodová) spolu s režisérkou Duškovou a suflérkou Kotýnkovou se několik týdnů doslova nořily do textu přední české dramatičky, aby vytvořily tři jednající postavy: tři sestry, Jolu, Věru a Bohumilu, které se za povodňového slejváku připomínajícího potopu světa setkávají v domku, kde vyrůstaly se svými již zesnulými rodiči a který je dodnes pietně udržován jako památník podřízenosti rodičovské generaci. Takový velmi vnitřně bohatý, pravdivý a intenzivní text nelze prostě „nazkoušet a zahrát“ – s takovým textem a s podněty, které nabízí, je třeba se poctivě vypořádat. To je ostatně půvab a jedinečnost Lagronové osobní a až na dřeň upřímné, přitom však nesebepředvádivé dramatiky.
Jako dramaturg inscenace jsem si na některých zkouškách připadal až nepatřičně – pět žen odkrývalo skrze text to nejvlastnější já – jeho skryté naděje, radosti, ale i obavy a děsy. Poselství hry je velmi dobře rozumět: jsme opuštěni ve světě bez rodičů, kteří nás nenaučili žít. Ani nemohli, protože to sami neuměli, ale my v hluboké úctě k nim toto jejich lidské selhání nechceme připustit. A tak nedokážeme svým rodičům odpustit a oni nás – ani dávno poté, co nás opustili – neumí propustit na svobodu, do našeho vlastního života.
Tento zcela soukromý problém je zároveň problémem společenským – mezi rodičovskou dobou a dobou dospívání hrdinek hry a dneškem, kdy se scházejí, aby se vypořádaly s tím, co jim brání žít – se otevírá propast, cézura času, v níž se zatuhlý totalitní režim změnil v neuchopenou a nevyužitou svobodu.
Tři postavy hry jsou ale vlastně jen třemi krajnostmi jedné ženské duše, která vede zápas o život a budoucnost sama se sebou. Jsou obrazem vnitřního dramatu obtížného dospíváním ke zralosti, kdy je člověk schopen vzít své věci do vlastních rukou. Budeme-li k sobě upřímní, přiznáme si, že velmi podobný vnitřní zápas zná dobře každý z nás. Proto dokáže Lagronové intimní text oslovit každého citlivého člověka.
–dral–
Lenka Lagronová: Nikdy
Režie: Kateřina Dušková
Uvádíme: 22. 10., 27. 10., 31. 10., 9. 11., 23. 11. 2015
