2022
2023
DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2022/2023 / IX/X – KVĚTEN/ČERVEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
VINOHRADSKÉ UDÁLOSTIGenerálka Jiřiny Bohdalové
Tereza Šafářová
V polovině osmdesátých let poskytlo vedení Divadla na Vinohradech možnost pohostinské režie třem výrazným režijním, režimem perzekvovaným osobnostem. První z nich byl Jan Kačer (Revizor, 1982), poté Jan Grossman (Švejk, 1983). Následoval Evald Schorm, v jehož režii tu měla 16. 4. 1986 premiéru inscenace Generálka v hlavních rolích s Jiřinou Bohdalovou a Petrem Haničincem.
Ilja Racek (Gourgaud) a Petr Haničinec (Napoleon),
Jiří Hubač: Generálka, r. Evald Schorm j.h., 1986Schorm byl jednou z vůdčích osobností filmové nové vlny. V jeho režii například vznikl režimu značně nepohodlný snímek Farářův konec (1968). V divadle začal Schorm působit v druhé polovině šedesátých let, kdy spolupracoval například s Činoherním klubem. Nástup normalizace mu znemožnil filmování, a on proto svou práci soustředil do divadla. Začal výrazněji spolupracovat s Laternou magikou a hostoval na různých dalších scénách.
Inscenace Generálka vznikla na základě předlohy v té době již kmenového vinohradského autora Jiřího Hubače. Základem všeho byl pro Hubače herec, jeho hry tedy byly koncipovány jako herecké divadlo, založené na detailně propracovaných charakterech postav. Mimo jiné Hubač mnohé herce z vinohradského souboru dobře znal ze svých televizních projektů a v divadle jim psal role „na tělo“.
Takovým případem byla i J. Bohdalová, která nejdříve zazářila v hlavní roli Hubačova Domu na nebesích, a on poté roli Korsičanky Josefiny v Generálce napsal přímo pro ni. Společně s Hubačem také pro inscenaci prosadila režiséra Schorma.
Komediální a na mainstreamového diváka zacílený text, který byl do značné míry východiskem pro hereckou exhibici, se poněkud vymykal ze Schormovy dramaturgie. Úspěšná inscenace rozhodně do DnV nepřinesla tematickou a scénickou jedinečnost Schormova režijního vidění. Zároveň ale kvůli tomu nevedla k nedorozumění se souborem, které tu dříve do značné míry přispělo například k nezdaru Grossmanovy inscenace Švejk.
Jiřina Bohdalová (Josefina) a Jaroslav Kepka (Poppleton)
v inscenaci GenerálkaZápletka konverzační komedie Generálka, která se snaží ukázat život vládce „z druhé strany“, je vcelku prostá. Napoleon (P. Haničinec) se po porážce u Waterloo se svou skromnou družinou uchýlí na ostrov Svatá Helena. Sem za ním přijíždí vdova z Paříže Josefina
(J. Bohdalová) a požaduje po něm peníze za svého zemřelého muže, který kvůli němu padl ve válce. Hra je plná komických výstupů, bonmotů a je z ní jasně čitelná snaha dát prostor velké komičce Bohdalové. Hubač se zde snaží dotknout i témat vážnějších, jako například válka a její oběti nebo pomíjivost moci, ta jsou ale pojednána spíše okrajově.
I v mnohých kritikách je inscenace charakterizována především jako produkce pro pobavení a odreagování, které vévodí herecký výkon Bohdalové. Její Josefina je popisována jako dravá, živočišná žena, která svou bezprostředností a skvělým komickým talentem dokáže ovládnout celý prostor. Napoleon P. Haničince naproti tomu působil jako zachmuřený postarší muž, v němž poslední zbytky energie a odhodlání dokázala svou spontánností vzedmout právě Josefina.
V dalších rolích mohli diváci vidět J. Kepku (Poppleton) a V. Kršku (Guvernér).
Hubačova Generálka zaznamenala v DnV obrovský divácký úspěch. Hra se v České republice prozatím dočkala patnácti nastudování profesionálními divadly a úspěšná byla taktéž v zahraničí. Josefina se stala jednou z životních rolí J. Bohdalové, která se k ní ve své kariéře dokonce ještě několikrát vrátila. Nejprve ji ztvárnila v televizním filmu Generálka Jeho Veličenstva (1995), Napoleona hrál V. Postránecký. Posléze v její upravené verzi účinkovala v Divadle Na Jezerce (prem. 2014) s Napoleonem R. Holubem.