2019 2020

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

ČERVENEC

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

SEZONA 2019 / 2020 / VII BŘEZEN

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

VÍNOHRADSKÝ SLAVÍN

Zdeněk Štěpánek (a jeho potomci) na Vinohradech

Zuzana PaulusováZdeněk Štěpánek (Franci) v dramatu F. Langera Periferie,
r. J. Kvapil, 1925

Zdeněk Štěpánek, jeden z nejvýznamnějších českých herců 20. století (nar. 1896), pocházel ze statku v Mateřově u Pardubic. Nepatřil k úspěšným studentům – postupně byl vyloučen z několika rakousko-uherských škol, ale pod vlivem múzického strýce – tenoristy, který dokonce dostal nabídku účinkovat v Metropolitní opeře, a otce – nedostudovaného medika, který měl rád divadlo a vlastnil spoustu divadelní literatury, se začal také o divadlo zajímat. Když doma oznámil, že chce „jít k divadlu“, otec ho podpořil.

Začal sbírat zkušenosti u několika kočovných divadelních společností, zkušenosti zcela jiného druhu získal během několikaletého pobytu v ruských legiích v první světové válce, kam v roce 1915 narukoval. Upadl do zajetí, několikrát o vlásek unikl smrti… Množství drastických zážitků aspoň částečně vyvážil fakt, že i tam mohl hrát divadlo v souboru složeném z vojáků.

Po návratu z války začal obcházet divadla, chtěl získat aspoň roličku. Zašel taky na Vinohrady za Hilarem, který mu nabídl jednorázový záskok za nemocného herce – roli rotmistra Edstastona ve Shawově komedii Velká Kateřina. Navzdory různým pochybovačům v té roli uspěl, dostal honorář 300 Kč a nabídku dvou dalších malých roliček. Vytoužené angažmá mu ale Hilar nenabídl, a Štěpánek proto nastoupil do divadla v Kladně. Teprve odtud ho režisér Jan Bor angažoval na Vinohrady.

Podle soupisu vytvořil Zdeněk Štěpánek během svého vinohradského angažmá v letech 1921–34 asi 77 rolí. Hrál například Lionata, tradičního milovníka v Zeyerově Staré historii, což byla první režie K. Čapka, účinkoval i ve dvou dalších Čapkových režiích a setkání s tímto autorem a režisérem považoval za velmi důležité, mnohokrát byl také hereckým partnerem Olgy Scheinpflugové.

Jana Štěpánková (Sarita Myrtlová)
v komedii N. Cowarda To byla moje písnička!, r. P. Kracik, 2012
Velký úspěch měl jako Mlynář v Jiráskově Lucerně (1922), k této roli ho předurčoval jeho mužný zjev a zemitost, skvělý byl jako Franci v Langerově Periferii (1925), a hlavně jako Cyrano v Rostandově Cyranovi z Bergeracu (1925). Hrál také Francka v Maryše (1926, 1933), Čapkova Loupežníka (1928), Raskolnikova v Borově dramatizaci Zločinu a trestu (1928), Myškina v Borově dramatizaci Idiota (1934) i velké shakespea­rovské postavy – např. Hamleta (1927), Othella (1922, 1930) nebo Richarda III. (1934)… V této době také účinkoval v několika němých filmech a působil i jako občasný dramatik. Po sérii velkých rolí a velkých uměleckých úspěchů na Vinohradech odešel v roce 1934 do Národního divadla, kde hrál až do své smrti v roce 1968.

Divadlu se věnovaly i všechny čtyři Štěpánkovy děti. Nejstarší dcera, herečka Jana Štěpánková, se stala členkou vinohradského souboru v roce 1972 a na Vinohradech vytvořila více než 30 rolí, její poslední rolí byla v roce 2012 Sarita Myrtlová v komedii To byla moje písnička!.

Starší Štěpánkův syn Martin působil na Vinohradech v letech 1977–81 jako člen souboru, v 90. letech pak jako stálý host, jeho poslední rolí byl Trčka v Schillerově dramatu Valdštejnova smrt v roce 1999.

(Mladší Štěpánkův syn Petr byl 25 let členem hereckého souboru Národního divadla, v současnosti je zejména oblíbeným televizním hercem. Nejmladší Štěpánkova dcera Kristýna Taberyová se věnovala divadelní režii, poté se od divadla vzdálila.)