DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2021 / 2022 / VIII - DUBEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
PREMIÉRA
Barbora Hančilová
Nejnovějším titulem našeho repertoáru je inscenace Je třeba zabít Sekala, která měla premiéru na velké scéně 8. dubna.
Marek Holý (Sekal) a Tomáš Dastlík (Jura Baran) na vizuálu k inscenaci Je třeba zabít Sekala
Do příznačně pojmenovaných hanáckých Lakotic přijíždí na začátku příběhu jistý Jura Baran (Tomáš Dastlík), nemluvný valašský partyzán, aby se ukryl před nacisty, protože na jeho hlavu je vypsána odměna. To ale netuší, že zrovna v téhle vsi řádí jiný druh teroru…
Nemanželský a dříve ponižovaný syn jednoho z místních pantátů Sekal (Marek Holý) se mstí lidem ve vesnici za to, co od nich v mládí vytrpěl. Postupně získává jeden grunt za druhým a nevyhýbá se přitom žádným prostředkům. Jeden gruntovník už kvůli němu skončil v koncentráku… Jenže zlo, jednoduše pojmenovatelné na první pohled, na druhý pohled už tak jednoznačné není. Pantátové jsou kvůli své ochraně ochotni se uchýlit k podobně morálně pochybným činům jako Sekal samotný. Barana začnou vydírat, že pokud jim nepomůže, prozradí gestapu, kde se ukrývá jeho žena s dítětem. Po valašském uprchlíkovi chtějí, aby je jejich „problému“ zbavil.
Autor scénáře Jiří Křižan zobrazil přerod jedné totality do druhé a metaforicky tak odráží i československou národní historii. Zároveň jde o obraz obecně platný a univerzální. Sekalovy rozpínavé tendence se dají pojmenovat i jako vnitřní válka. Sekal je dobyvatel, který se k získanému území chová bez úcty, pouze jako ke zdroji pro další výboje a získávání dalších polí. „Nespolkne přece celou Hanou!“ děsí se jeden z pantátů. Fiktivní postava jednoho ponižovaného hanáckého „parchanta“ se shoduje s popisem totalitních diktátorů z pera Hannah Arendtové. „Totalitní diktátor je jako cizí dobyvatel, který přichází odnikud a jehož plenění pravděpodobně nikomu nebude ku prospěchu. Rozdělení kořisti je počítáno nikoli na posílení ekonomiky domácí země, ale pouze jako dočasný taktický manévr. Ekonomicky vzato jsou totalitní režimy ve svých zemích doma asi jako příslovečná hejna kobylek.“
Křižan ve svém scénáři poukazuje na cykličnost zla, na nesmyslnost pomsty a pokládá zásadní otázku, zda jde kruh násilí přerušit... Původnímu Křižanovu scénáři se často přezdívá moravský western a jako v každém dobrém westernu se i tady málo mluví. Strohost a syrovost děje vytváří zvláštní napětí, kdy divák nikdy neví, co se může v dalším okamžiku stát, zda postava odpoví slovem, nebo ránou. „Tenhle text dokazuje, že se na jevišti nemusí neustále mluvit,“ říká režisér inscenace Pavel Khek. Ticho tu hraje stejnou, ne-li větší roli než repliky. Hustou atmosféru horkého léta 1943 dotváří hudba Davida Hlaváče. Herce živě doprovází osamělý violoncellista (Šimon Marek nebo Jan Keller), který téměř veškerý zvuk vytváří přímo na místě. Až tísnivé melodie jsou narušovány lidovými popěvky, například když si Sekal na všech místních gruntovnících vynutí, aby mu přezpívali dehonestující píseň „Gatě“. „Ztratil sem já řemen z gatí / a košelo na óbrati, / včel nemožu dom jit, / bode mě žena bit. / Jaká be to haňba bela, / debe žena moža bila, / ach, Bože jediné, / snaď mosim z dědine.“
Silný dramatický příběh umožňuje velké nasazení všech účinkujících herců. Věříme, že díky intenzivní koncentraci účinkujících pod vedením režiséra Pavla Kheka vám zprostředkujeme výjimečný divadelní zážitek!
Diktátorem ve své vsi
