2019 2020

KVĚTEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

ČERVEN

BŘEZEN

DUBEN

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

ČERVENEC

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

SEZONA 2019 / 2020 / VII BŘEZEN

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

PREMIÉRA

Vladimír ČepekNikolu Šuhaje bude hrát Marek Lambora.

Nejnovějším titulem, který na nás čeká a který začneme zkoušet hned, jak to situace dovolí, je známá hra Milana Uhdeho a Miloše Štědroně Balada pro banditu. Tklivý příběh o lásce, nezkrotné touze po svobodě, ale i úplatnosti, pomstě a zradě je uměleckým zpracováním skutečných osudů reálné postavy. Jaký byl opravdový život této legendami opředené figury?

Nikola Šuhaj je česká transkripce jeho jména, mohli bychom však použít též Mykola Sjuhaj (ukrajinsky), Nikolaj Petrovič Sjugaj (rusky) nebo Miklós Szuhaj (maďarsky). Narodil se 3. dubna 1898 v Nižní Koločavě, v místní části Suchar v tehdejším Rakousku-Uhersku, dnes na Ukrajině, Petrovi a Hafii Šuhajovým. Už v mládí se zamiloval do dívky ze sousedství, Eržiky Dračové, jeho láska byla opětována, ale společný šťastný život jim osud nedopřál. V roce 1917, ve svých devatenácti letech, měl Nikola narukovat k 85. uherskému pluku, na frontu se však nikdy nedostal; zběhl a do konce první světové války se skrýval v lesích a horách na Zakarpatské Ukrajině, především v údolí řeky Terebly od rodné obce Koločavy na jih, přes Drahovo, poblíž kterého se nacházejí jeskyně vhodné k úkrytu, až po Chust. Pro vojenské zběhy to byl ideální kraj, takže Nikola rozhodně nebyl sám, vojenských zběhů se tam schovávalo mnohem více a živili se, jak se dalo, především přepadáváním a loupením. Pronásledovat se je snažili nejen uherští četníci kvůli porušení vojenské služby, ale také rumunští četníci kvůli loupežím, vzhledem k hornaté krajině ovšem nebyli příliš úspěšní.

Když skončila první světová válka, vrátil se Nikola do Koločavy, oženil se s milovanou Eržikou a více než rok vydržel žít spořádaným životem, relativně spokojeným, jak jen to v nuzných poměrech té doby šlo. Měli spolu dítě, Eržika porodila dceru Annu. Ovšem vzrůstající bída opět donutila Nikolu vrátit se k drobným krádežím a jiným překročením zákona. V kraji nikoho, jak by se dal nazvat tento region po rozpadu Rakouska-Uherska, to zprvu bylo tolerováno. V roce 1919 připadlo Malou saintgermainskou smlouvou celé území Zakarpatské Ukrajiny Československu, a když Nikola pokračoval v „přilepšování si“ i nadále, začalo ho pronásledovat i československé četnictvo a v roce 1920 byl dopaden a zatčen. Z vězení však – za nikdy nevyjasněných okolností – brzy utekl a dostal se na svobodu.

Roli Eržiky nastuduje Tereza Císařová.Po svém útěku se opět ukrýval v horách a shromáždil kolem sebe celou zbojnickou tlupu, k níž se později přidal i jeho mladší bratr Jura, který byl podle pověstí mnohem horší a krvežíznivější než Nikola. Šuhajova skupina operovala v hornatém území mezi Koločavou a Chustem více než rok, přepadávala, loupila a okrádala především zámožné lidi, ale nedá se říct – jak se o těchto zbojnících traduje v romantických představách a příbězích – že by Nikola „bohatým bral a chudým dával“. Prospěchářský a až pragmatický přístup lze dokumentovat na jedné příhodě. Nikola Šuhaj onemocněl v zimě 1920 tyfem a poslal do města Volové Pole pro lékaře s tímto vzkazem: Buď přijedeš, vyléčíš mě, a pak ti dobře zaplatím, nebo nepřijedeš, a potom zemřeš a všechny tvé statky lehnou popelem.

Odezva nově nastolené československé správy na sebe nenechala dlouho čekat. Snad i proto, aby demonstrovala svou sílu a kontrolu nad nově nabytým územím, rozhodla o razantním zákroku, do něhož se kromě četnictva zapojila i armáda. Na celou akci bylo vynaloženo mnoho sil a prostředků, armáda pročesávala kraj, ovšem zprvu bezvýsledně. Nikola byl – ať už díky sympatiím, či strachu místních lidí – dobře informován a dařilo se mu unikat. V létě roku 1921 byla na jeho dopadení vypsána odměna ve výši tří tisíc korun československých, což byly za první republiky obrovské peníze. 16. srpna byl Nikola se svým bratrem Jurou zavražděn jejich bývalými přáteli.

Zajímavý je i osud Nikolových přeživších rodinných příslušníků. Eržika Šuhajová se krátce po jeho smrti provdala za jejich souseda Derbaka, s nímž měla další dvě děti. Zemřela až v roce 1987 a její potomci žijí na Zakarpatské Ukrajině dodnes. Nikolův bratr Ivan a jeho synovec Vasil se roku 1945 přidali k banderovcům (ukrajinským nacionalistům) a bojovali proti Sovětskému svazu. V roce 1946 příslušníci MGB (sovětského Ministerstva státní bezpečnosti, známějšího z dřívějších dob pod názvy Čeka nebo NKVD) obklíčili jejich jednotku, Ivan zahynul při přestřelce a Vasil spáchal sebevraždu odstřelením granátu. Šuhajův nejmladší bratr Andrej byl za 2. světové války vysazen v obci Široká Niva na Bruntálsku.

Divadelní osudy Nikoly Šuhaje v inscenaci Balada pro banditu nastuduje v Divadle na Vinohradech umělecký šéf Juraj Deák, v hlavních rolích uvidíte Marka Lamboru jako Nikolu a Terezu Císařovou jako Eržiku, dále například Igora Bareše coby Mageriho, Kateřinu Brožovou v roli Morany nebo Tomáše Pavelku jako velitele četníků. Scénu vytvoří David Bazika, kostýmy Marta Roszkopf, o hudební nastudování se postará Marešová Yasinski RAZAM.

Příběh Nikoly Šuhaje