2019 2020

LISTOPAD

ČERVENEC

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

SEZONA 2019 / 2020 / VI ÚNOR

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

VÍNOHRADSKÝ SLAVÍN

Svébytná a zajímavá Olga Scheinpflugová

Zuzana PaulusováOlga Scheinpflugová v titulní roli Čapkovy Matky, r. L. Pistorius, 1967

„Já jsem Čapek, slečno, víte, ten, co napsal nějaké povídačky…“

Tak se v roce 1920 představil třicetiletý spisovatel sedmnáctileté adeptce herectví Olze Scheinpflugové, právě spěchající z jednoho ze svých prvních představení ve smíchovském Švandově divadle. Tak začal osudový vztah dvou umělců, který je – spolu s „příběhem první republiky“ – tématem připravované inscenace Český román.

O Olze se mluví především jako o herečce a manželce Karla Čapka, méně se už připomíná její až překvapivě rozsáhlé literární dílo – napsala memoáry, romány, více než deset divadelních her, fejetony, poezii i filmový scénář. Prý byla tvrdohlavá a mnohdy neústupná, složitá, zdaleka ne u všech oblíbená a rozhodně ne všem sympatická – ale určitě svébytná a zajímavá. Měla věrné přátele, obdivovatele i milence, ale také mocné nepřátele. Čelila drtivému tlaku dvou totalit, odmítla možnost emigrace. Celý život se potýkala se zdravotními problémy (měla slabé srdce) a celý život milovala jednoho muže – Karla Čapka, po jehož smrti věnovala velké úsilí péči o jeho dílo a myšlenkový odkaz.

Narodila se 3. prosince 1902 ve Slaném jako nejmladší ze tří sourozenců, v osmi letech zažila smrt své matky. Otec Karel se znovu oženil a nevlastní matka Milada dětem vytvořila přívětivé prostředí. Karel Scheinpflug se zajímal o literaturu a kulturu, ale musel řídit rodinný podnik. Olga toužila být herečkou už od svých třinácti let a od neradostné válečné reality utíkala do snových světů. Po vzniku republiky v roce 1918 se rodina přestěhovala do Prahy, otec začal pracovat jako novinář a Olga se stala žačkou herečky Národního divadla Marie Hübnerové.

V roce 1920 získala své první angažmá ve Švandově divadle a začala také svými články přispívat do časopisů a novin. Následovala nabídka do Městského divadla na Královských Vinohradech (1922), kde hrála např. roli Kristiny v Čapkově Věci Makropulos, Mimi v Loupežníkovi, Soňu v Dostojevského Zločinu a trestu nebo titulní roli v Tolstého Anně Kareninové. V tomto období už píše divadelní hry (Madla z cihelny a Zabitý), fejetony (Divadelní zápisky), pohádky a román Pod líčidlem. V letech 1928–1944 byla Olga přední členkou činohry Národního divadla, kde vytvořila řadu velkých rolí, např. Marii Stuartovnu, Svatou Janu, Paní Bovaryovou, ale také – v šestatřiceti letech – i Shakespearovu Julii.

Zkusila si i filmové herectví – v roce 1922 účinkovala v nedochovaném němém filmu Zlatý klíček a počátkem 30. let ve zvukovém filmu Žena, která se směje.

Vztah Olgy a K. Čapka byl dlouhý a složitý. Karel se obával invalidity (trpěl Bechtěrevovou nemocí), a nechtěl proto Olgu k sobě připoutat. Intimní stránka jejich vztahu, předpokládané Olžino těhotenství i další Karlovy ženy a Olžini muži jsou dodnes předmětem debat a dohadů. Faktem je, že Karel s Olgou v srpnu 1935 uzavřeli manželství a strávili spolu tři šťastné roky, žili střídavě v pražské vile a v letním domě na Strži. Toto období ukončila Čapkova smrt a začátek 2. světové války, během níž byla Olga vyslýchána gestapem, čelila snahám o zabrání Strže. V roce 1944 musela odejít z Národního divadla a vrátila se do něj až po válce. V roce 1946 vyšel poprvé její Český román. Těžké časy jí znovu nastaly po převratu v roce 1948 – pro komunistické mocipány byl K. Čapek třídním nepřítelem.

Ve svých zralých letech se Olga stále věnovala literatuře, hrála v Národním divadle, účinkovala v rozhlase i ve filmu (např. Tchyně nebo Pátý jezdec je strach) a v televizi (seriál Eliška a její rod – 1966). V roce 1967 hostovala na Vinohradech v titulní roli Čapkovy Matky, své poslední představení zahrála 10. dubna 1968, zemřela 13. dubna 1968.

Její memoáry Byla jsem na světě vyšly posmrtně.