2015 2016

BŘEZEN

DUBEN

LEDEN

KVĚTEN

ÚNOR

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

ČERVENEC

SRPEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

PROSINEC

ČERVENEC

ŘÍJEN

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

DIVADLO NA VINOHRADECH 2015/III - LISTOPAD Divadelní měsíčník, Vydává divadlo na Vinohradech

 

PREMIÉRA Absurdní svoboda tyranie

Brouskův a Čičvákův Caligula je obrazem člověka, který vzal důsledně za svou ideu svého vlastní božství, toho, že jeho bytí je smyslem samo o sobě a on sám sobě je měřítkem všech věcí ve světě, kde bůh je mrtev. Není to obraz absolutistického císaře, který zešílel z poznání, že absolutní moc absolutně korumpuje. Je to obraz nás samých, tyranů pro rok 2015, obraz moci, která je bezmocná, nemůže-li jakékoli své činy vztáhnout k nějakému hodnotovému horizontu a podřídit je reflexi čehokoli vyššího, než je vlastní sebeprožívání a svévole.

Z filozofického apokryfu, jednoho z klíčových děl existencialismu, který Albert Camus napsal na konci 30. let minulého století, vytvořil režisér – ve spolupráci s rakouským scénografem Hofferem, slovenským výtvarníkem kostýmů Cillerem, filozofem Lomnickým a choreografem Krivošíkem a vinohradskými herci O. Brouskem, A. Černou, M. Novotným, I. Řezáčem, P. Rímským, M. Zahálkou, P. Rychlým, V. Svobodou, E. Režnarovou a A. Vaculou – účinný scénický obraz, v němž rezonují rozpory a skryté obavy aktuálních dnů. Camusův Caligula touží po tom, aby mu „přinesli lunu“, aby se dotkl něčeho nedotknutelného. Brouskův a Čičvákův Caligula pro rok 2015 (a léta příští) si už virtuální lunu vyrábí sám na 3D tiskárně. Vším svým absurdně svobodným, k žádné odpovědnosti nevztaženým, bezuzdným počínáním žebrá o reakci boha, který ovšem neexistuje, a pokud snad existuje, tak mlčí.

 Takové Caliguly potkáváme denně. Hlučným hédonismem zastírají hrůzu prázdnoty, která jim pustoší duši, a sebeprezentujícím křikem přehlušují strach z budoucnosti, kterou svou vzporou chtěli změnit či vynulovat, ale která přesto neúprosně nastává. V zrcadle duše, ve které se proměnilo vinohradské jeviště, vidí Brouskův Caligula ve vodě, v níž plave stále více odpadků jeho činů, jen sám sebe. Ten pohled je tak nesnesitelný, že motivuje ubohého tyrana ke stále zoufalejšímu provokování božího či lidského trestu, který by jeho řádění konečně určil meze.

 Parafrázujme projev titulní postavy hry a radujme se i my v hledišti, že obec má konečně takového vládce, který nám dokáže názorně představit hodnotu svobody – nevybojované, ale darované vzácnosti, o kterou přicházíme vždy, když ji nevnímáme jako odpovědnost trvale spojenou s jinými hodnotami než jen s vlastním prospěchem a pohodlíčkem.

 

–dral–

 

Albert Camus: Caligula

Režie: Martin Čičvák

Premiéra: 4. 11. 2015

Reprízy: 19. 12., 30. 12. 2015, 15. 1., 23. 1., 26. 1. 2016