2022
2023
DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2022/2023 / II – ŘÍJEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
ROZHOVOR
Vladimír Čepek
Viktor Javořík vystudoval herectví na DAMU, do vinohradského souboru přišel v roce 2015 a pohled do jeho herecké knížky jasně ukazuje, že je značně vytíženým hercem – počet zapsaných rolí se blíží ke dvacítce. V současné době finišují zkoušky detektivky Past na myši, v níž Viktor hraje policejního inspektora.
Tereza Císařová a Viktor Javořík v titulních rolích
inscenace Fanny a Alexandr, r. Pavel Khek, 2019V Divadle na Vinohradech máš za sebou už bezmála dvacet rolí. Na kterou nejraději vzpomínáš?
Rád vzpomínám téměř na všechny, ale kdybych měl zmínit své srdcové role, jsou to dvě: Jindřich v Konci masopustu, který mi byl i díky výkladu pana režiséra Františáka svým způsobem blízký, na celou tu inscenaci vzpomínám rád. A druhá je role Alexandra v Bergmanově hře Fanny a Alexandr v režii Pavla Kheka. To byl pro mě jeden velký úkol, který nebyl vůbec jednoduchý, a vážím si toho, že jsem tu příležitost dostal.
A na kterou ze současných?
Ze současných rolí mám moc rád Lžičaře z inscenace Je třeba zabít Sekala, opět v režii Pavla Kheka, protože ta role je záporného charakteru, pokud to tak můžu klasifikovat, a musím říct, že jsem se dosud s takovou rolí nesetkal, pro mě a pro mé vnitřní nastavení to byl také velký úkol. Je to role, kterou teď mám rád nejvíc, a mám rád celou tu inscenaci a kolegy, kteří tam se mnou jsou, zejména Máru Holého, s nímž nejvíc kooperuju na jevišti.
Zkoušíš momentálně s ředitelem Národního divadla, režisérem Janem Burianem, inscenaci Past na myši. Jaké je to zkoušení?
Je to super, já s panem Burianem zkouším už potřetí, znám se s ním z DAMU, myslím si, že si pracovně rozumíme. Je to milé zkoušení s velmi příjemnými kolegy, myslím, že jsme si nastavili i příjemnou atmosféru, která ale neruší tvůrčí proces. Není to tak, že bychom se při zkouškách jenom bavili a tvůrčí stránka věci šla stranou, naopak. Já si to zkoušení užívám, je to úplně jiný žánr, než jsem zvyklý, a také jde o úplně jiný přístup k tvorbě, než jsem si vyzkoušel u Pavla Kheka, Martina Františáka nebo našeho uměleckého šéfa Juraje Deáka.
Setkal ses před touto zkušeností s dílem Agathy Christie?
Autory jako Shakespeare a Agatha Christie by člověk měl znát, ale já je mám pořád tak trochu v mlze. Shakespeara proto, že je to takový „mainstream“ a pro mne je pořád trochu neodhalený, a stejné je to i s Agathou Christie. Znám detektivky, vídám je, něco jsem četl, ale až toto zkoušení mi pomáhá poodhalit a rozehnat tu zmíněnou mlhu nad touto autorkou a nad tím, jak chápe drama a literární tvorbu. Dosud jsem se s ní nesetkal takhle intenzivně, nejsem žádný její vášnivý fanoušek, ale žánr mi nevadí a prostředí, ve kterém se příběh odehrává, ta stará Anglie, je mi i něčím blízké a těší mě.
Viktor Javořík (Záprdek-Lžičař) a Marek Holý (Sekal)
v dramatu Je třeba zabít Sekala, r. Pavel Khek, 2022Mohl bys krátce představit nebo popsat svou postavu?
Past na myši je detektivka, takže nebudu prozrazovat děj, hraju vyšetřovatele, seržanta Trottera. Ten přijede do jakéhosi staronového penzionu, nově otevřeného, vedeného manželským párem, kam se sjede velmi různorodá společnost. Napadne sníh a seržant Trotter musí rozkrýt a vyšetřit, k jakému zločinu došlo a kdo ho spáchal. Ta postava má mnoho vrstev, je trošku nešikovná a lehce přemotivovaná, chce přijít záhadě na kloub, zjistit, co se stalo, vyšetřit to. Pomalu ale jistě mi ta postava přirůstá k srdci a myslím, že to bude jedna z těch rolí, na které budu vzpomínat.
Jak bys publikum pozval na představení Past na myši?
Atmosféra, napětí, strach, horor, stará Anglie, mlha, sníh, detektivka, dobrodružství, rozhodně zážitek. Určitě přijďte, budete tam s námi a myslím si, že každý divák bezpochyby nasaje tu atmosféru a bude s námi rozkrývat staré tajemství.
Kde tě můžou diváci vidět mimo jeviště Divadla na Vinohradech?
Divadlo na Vinohradech je pro mě kromě zaměstnání i srdcová záležitost, takže jsem nejčastěji tady. Teď jsem zkoušel v Národním divadle, ve Státní opeře, kam mě přizval výborný režisér, s nímž jsem pracoval i tady na Vinohradech, Martin Čičvák, do projektu Ples v hotelu Savoy. Je to opereta, kde hraju činoherní roli, je to jedna velká show, jeden velký ples, jedna velká dobová party, trochu komedie, trochu napětí, trochu feminismu. A ačkoli se víc věnuju divadlu, teď jsem trochu pronikl i do dabingu, točil jsem nějaké projekty na Primě i v České televizi, musím zmínit pana režiséra Bebjaka, pana režiséra Stracha. Takže i v tomto oboru se začínám postupně profilovat, ale nejbližší je mi divadlo a považuji se za divadelního herce.
Který z tvých divadelních kolegů tě nejvíc ovlivnil, s kým máš nejlepší vztah?
To se asi mění. Musím říct, že pokud bych nevyjmenoval tu mně blízkou partu, tzn. Terezu Císařovou, Janu Kotrbatou, Ondru Krause, Marka Lamboru, Honzu Battěka, Šárku Krausovou, které miluju a se kterými jsme v kontaktu denně, tak mě hodně ovlivnil Tomáš Pavelka, který byl i můj pedagog, mám ho moc rád a myslím si, že jsme si blízcí. A potom jsou to bezpochyby starší kolegové, kteří ovlivňují a inspirují nejenom mě, ale všechny kolegy z mé generace, pan Satoranský, pan Kostka, to jsou bardi, od nichž člověk může zkušenosti nasávat donekonečna.
Rád vzpomínám na všechny role
