PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

​VINOHRADSKÉ UDÁLOSTI

​Náš vinohradský činoherní pastorek

​Jan Vedral

Řeč nebude ani o pastorku jako „malém ozubeném kolečku“, ani o zapomenutelném českém herci malých rolí Bohuši Pastorkovi, kterého domnělou velikostí a „zasloužilým umělectvím“ ověnčilo jeho opakované ztvárňování Klementa Gottwalda v normalizačních filmech. Ve svém původním významu slovo „pastorek“ označuje nevlastního syna, svěřeného do výchovy otčímovi.

​​Zakladatelskou osobností Činoherního klubu
byl režisér a dramatik Ladislav Smoček,
který také opakovaně režíroval na Vinohradech,
na snímku při zkoušce komedie Poprask na laguně, 1994.K osobnostem Činoherního klubu patřil také režisér Jiří Menzel,
 i on působil v DnV jako režisér a umělecký šéf,
na snímku s Viktorem Preissem na zkoušce
inscenace Shapira, 1998.

Od roku 1981 do roku 1990 byl jako pastorek výchovnému dozoru Divadla na Vinohradech a jeho ředitele Zdeňka Míky státní mocí podřízen Činoherní klub. Byl to další z kroků „převýchovy“ české divadelní kultury, která vesměs nebyla ochotná se dobrovolně, natož vstřícně podřizovat ideologickým propagandistickým cílům moci, „normalizující“ českou společnost podle zadání z Moskvy.

Činoherní klub vznikl v roce 1965. Jeho první inscenací byla hra Ladislava Smočka Piknik v autorově režii. (Piknik uvedlo DnV nedávno na své Studiové scéně v cyklu Česká a slovenská komorní hra.) Ladislav Smoček a dramaturg Jaroslav Vostrý byli zakladatelskými osobnostmi scény v ulici Ve Smečkách. Záhy se k nim připojili režisér Jan Kačer, skladatel Petr Skoumal, překladatel a herec Leoš Suchařípa a řada dalších spolupracovníků, zformoval se zde jedinečný herecký soubor, režírovali zde také vynikající filmaři – Jiří Krejčík, Jiří Menzel, Evald Schorm. I díky tomu si bez herců z „Činoheráku“ (Petra Čepka, Josefa Abrháma, Niny Divíškové, Jiřího Hrzána, Věry Galatíkové, Jiřího Kodeta, Pavla Landovského, Jiřiny Třebické, Josefa Somra, Jana Kačera a dalších) těžko můžeme představit novou filmovou vlnu českého filmu šedesátých let.

Dodnes není doceněn význam počinu Miloše Hercíka, jemuž se podařilo „transformovat“ ekonomické, provozní a „tabulkové“ zdroje zrušených souborů Vesnického divadla do podoby Státního divadelního studia (SDS). Tento podnik umožnil vznik a fungování řady významných divadelních souborů, určujících podobu českého „divadelního zázraku“ šedesátých let. Činoherní klub byl součástí SDS až do jeho zrušení v roce 1981.

SDS v rigidním systému státem monopolizované a kontrolované institucionální základny české divadelní kultury vytvořilo nebývalý prostor pro poměrně svobodnou tvorbu. Činoherní klub se programově zaměřil na etologii, herecké a scénické zkoumání lidského chování v situacích odpovídajících žité skutečnosti, nikoli jejím ideologizujícím, natož propagandisticky zaměřeným zjednodušením.

Obojí – svobodná tvorba a reflexe lidských skutků a úradků bez zkreslování – se po okupaci v roce 1968 stalo nežádoucími, z hlediska normalizátorů nebezpečnými jevy. Znormalizován byl i Činoherní klub – vyhnáni z něj byli Vostrý, Kačer, Hrzán, Landovský, Skoumal. Přes různé personální hokusy pokusy ale v „Činoheráku“ zůstaI Smoček a část původního souboru. Poté, co byl z vedení Státního divadelního studia odstraněn jeho zakladatel Hercík, připadal komunistickým dozorcům kulturní politiky celý projekt stále (z hlediska jimi sledovaných cílů právem) podezřelý. A tak bylo SDS zrušeno a jeho soubory se staly „pastorky“ velkých divadel, řízených spolehlivými „kádry“.

Pamětníci oné doby se domnívají, že ředitel Míka dostal za úkol zbytky „Činoheráku“ jaksi rozpustit ve vinohradském souboru, a tak originální geny jednoho z ikonických divadel šedesátých let pacifikovat, aniž by muselo být divadlo ve Smečkách zrušeno. Úřední doklady pro tuto hypotézu se ovšem zatím nepodařilo dohledat, a možná ani neexistují – rozhodovalo se bez papírů a beze stop. Ať tak či onak – Míka si jako „otčím“ počínal tak, že Činoherní klub o svou identitu nepřišel. Autor těchto řádků byl svědkem statečných bojů, které o „Činoherák“ sváděl s Míkou Ladislav Smoček a spolu s ním také umělecký šéf Jiří Daněk a dramaturg a současný ředitel Vladimír Procházka. Soubor a jeho duch přežily i táhnoucí se rekonstrukci sálu ve Smečkách, zkoušení na Vinohradech, hraní v Kobylisích a na zájezdech.

V sále Činoherního klubu vzniklo 19. listopadu 1989 Občanské fórum. Roku 1990, v rámci posametového pokusu o nápravu normalizací způsobených kulturních škod, získal Činoherní klub právní subjektivitu a jeho ředitelem se stal Jaroslav Vostrý, jeden z jeho zakladatelů.