SEZONA 2021 / 2022 / I - SRPEN / ZÁŘÍ

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

​AKTUÁLNĚ

​Jan Vedral​Vinohradské hlediště čeká na své diváky.

Divadelní sezona 2020/2021, pro Divadlo na Vinohradech již jeho sezona stá třináctá, skončila vinou reakce na světovou pandemii čínské chřipky Covid-19 dříve, než se vlastně pořádně rozjela. V divadelní historii zůstane jedním z nejbizarnějších torz divadelních snah. Divadlo přežívalo bez diváků a diváci bez divadla. Uzávěra divadla trvala déle, než si to kdykoli předtím vyžádaly společenské okolnosti, včetně stanného práva a perzekučního uzavření divadla za protektorátu. A pevně věříme, že taková uzávěra zůstane skutečně už jen součástí historie a nikdo už jí nedovolí, aby se „pro velký úspěch“ opakovala.Příběh Nikoly Šuhaje, skutečné historické postavy, zpracoval poprvé spisovatel Ivan Olbracht a zasloužil se tak o vznik legendy. Stalo se tak ve třicátých letech minulého století, kdy literát pobýval na Podkarpatské Rusi a zpracovával příběhy vyprávěné místními lidmi. Román Nikola Šuhaj loupežník vyšel v roce 1933 a Olbracht za něj dostal Státní cenu za literaturu. V polovině sedmdesátých let se k této látce vrátili brněnští tvůrci – dramatik Milan Uhde, hudebník Miloš Štědroň a režisér Zdeněk Pospíšil – a vytvořili dnes už legendární divadelní zpracování tohoto příběhu. S Milošem Štědroněm se pod něj podepsal jen režisér Zdeněk Pospíšil – i jako autor textu, protože Milan Uhde byl v té době zakázaným autorem a nesměl publikovat. Z preventivních důvodů dokonce nešel ani na premiéru, která proběhla v roce 1975 v brněnském divadle Husa na provázku (tehdy působícím pod jménem Divadlo na provázku).

Společnost teprve postupně zjišťuje, co s ní rok a půl covidového přežívání provedl. Paseka je to téměř ve všech oblastech větší než rozsáhlé holiny, které zůstaly v naší krajině po podobně „úspěšně“ vedeném boji s kůrovcem. Uzávěra kultury, nehorázně označené za „volnočasovou aktivitu“, a proto také tak instrumentované, postihla duše jednotlivců i celé společnosti. Při návratu do normálního života bude třeba nejen obnovit ekonomiku, zhubnout, překonat řadu sociálních fobií, ale začít léčit nemocnou duši naší pospolitosti. Vysvobodit jedince z jejich úzkostných privátních lockdownů a sebepotvrzujícího tribalismu politických manipulací, vrátit se k potěšení z pospolitosti, spoluprožívání, empatie, kritického myšlení, zkrátka k radosti ze života.

 Divadlo tohle umí a určitě to za rok a půl (s krátkými hracími intermezzy) nezapomnělo. Přežívali jsme s vámi pomocí on-line projektů Hrajeme i v karanténě, Vinohradské poslouchadlo a Vinohradské srdcovky. Bylo to krásné, ale bylo toho dost! Žít můžeme jenom tehdy, když se naživo sejdeme ke společnému zakoušení divadelního obrazu lidské existence.

 Tuto oživovací péči, lázeňskou kúru pro naše rozbolavělé duše chceme našim divákům, ale i sobě dopřát ve vrchovaté míře. Stejně jako diváci jsme totiž i my, lidé scény a za scénou, lační po vzájemném kontaktu. A jedině vzájemně o sebe můžeme pečovat – diváci o divadlo, divadlo o diváky. Určitě se to podaří!

 Sezonu 2021/2022 proto začínáme o měsíc dřív, než je obvyklé. Postupně oživujeme a uvádíme inscenace z našeho repertoáru. Ani zde nebyl Covid bez obětí, některé inscenace z různých provozních důvodů skončily bez derniér. Těm, které zůstaly, věnujeme nejvyšší možnou péči. V podzimní části sezony nás čeká smršť premiér, které stály ve frontě. O Slaměném klobouku, Obchodníkovi s deštěm, o obnovené premiéře Harolda a Maude, ale i o – sice premiérovaných, ale nehraných – novinkách Český román a Balada pro banditu si v těchto novinách přečtete na jiném místě. Divadlo udělá také všechno pro to, aby svým divákům splatilo „dluhy“ za neuskutečněná představení.

 Po celou dobu, kterou, jak všichni doufáme, necháváme za sebou, jsme se na vás obraceli s pozdravem „Držme si palce“. To platí i na prahu nové sezony a stejně tak platí také naše loňské heslo „Žijme naplno, chovejme se odpovědně“. Zbývá tedy jen dodat: „Zlomme vaz!“

Ať divadlo žije!