DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2021 / 2022 / X - ČERVEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
NA JEVIŠTI
Barbora Hančilová
Marek Holý (Sekal), Pavel Rímský (Včelný)
a Viktor Javořík (Záprdek-Lžičař) v inscenaci Je třeba zabít SekalaOd letošního dubna hrajeme novou inscenaci Je třeba zabít Sekala podle scénáře Jiřího Křižana. Tento napínavý „western“, který byl zpracován i ve filmu režiséra Vladimíra Michálka, má v sobě silnou vnitřní dramatičnost a vedle strhujícího příběhu pokládá i zásadní otázky týkající se zrodu a existence zla.
Ivan Sekal (Marek Holý), ponižovaný v rodné vsi kvůli svému nemanželskému původu, se vrátil do Lakotic spolu s Němci a začal se mstít svým sousedům. Místní gruntovníci hledají někoho, kdo by je Sekala zbavil, a začnou kvůli tomu vydírat nově příchozího Juru Barana (Tomáš Dastlík), který se do Lakotic přišel schovat před nacisty poté, co pomáhal partyzánům. Představitelé hlavních rolí ovšem na první pohled neodpovídají typickým představám o tom, jak vypadá dobro a zlo. Kritička Radmila Hrdinová to ve své recenzi, nazvané Je třeba zabít parchanta v každém z nás, popsala takto: „Obsazení Marka Holého do Sekala a Tomáše Dastlíka do Jury Barana jde proti jejich ustálené herecké typologii a to je dobře. Úsměvná sympatičnost Holého Sekala jen podtrhuje jeho nebezpečnost a zrůdnost, zachmuřená nepřístupnost dodává Dastlíkovu Baranovi na tajemnosti a zbavuje ho aury jednoznačně kladného hrdiny. Oba mají postavy vypracované do účelných detailů a jejich společné scény patří k vrcholům inscenace, stejně jako dialogy s páterem Florou v prožitém podání Daniela Bambase.“
Daniel Bambas (Páter Flora) a Tomáš Dastlík (Jura Baran)
v dramatu je třeba zabít SekalaNemluvnost Jury Barana determinuje celkovou strohost v dialozích Křižanova scénáře. Baran se rozmluví jen s páterem Florou, který se mu v těžké situaci pokouší pomoci. Jazyková úspornost do velké míry inspirovala režiséra inscenace Pavla Kheka i k volbě dalších výrazových prostředků. „Pro mě je Křižanův scénář důkazem, že se dají na jevišti sdělit zásadní témata, a přitom se nemusí neustále ,kecat‘.“ Pavel Khek proto herce vedl i k civilnímu hereckému projevu (do té míry, do jaké to velký prostor Divadla na Vinohradech umožní). Jednoduché, ale přitom velké gesto projevil také autor scény Michal Syrový, když prostor hanácké vesnice zhmotnil na jevišti masivní dřevěnou šikmou s centrem u močůvky, kam se v průběhu inscenace vylévá veškerý odpad a končí v ní i některé z postav… Minimalismus zvolila i kostýmní výtvarnice Agnieszka Pátá-Oldak a vytvořila tak jednolitou paletu vesnických obleků, z níž vystupují detaily – světlejší a „světáčtější“ oblečení Sekala a jeho kumpána Záprdka (Viktor Javořík) nebo pomněnkové šaty Anežky (Šárka Vaculíková).
Pro inscenaci je zásadní hudba, kterou na místě vytváří Šimon Marek, hrající táhlé tóny na violoncello. S hudebním skladatelem Davidem Hlaváčem tak vybudovali intenzivní zvukovou krajinu, která přenáší diváka do fiktivních Lakotic.
Týden před premiérou ukázal, že divadlo je adrenalinový sport. Den před veřejnou generální zkouškou měl představitel Lojzka, Dominick Benedikt, nehodu na motorce, a tak za něj narychlo převzal roli Aleš Petráš. Inscenaci jsme nicméně bez dalších nehod odpremiérovali a vy se teď můžete přijít podívat na některou z repríz.
Sekal úsporný i monumentální
