ČERVEN

PROSINEC

SEZONA 2021 / 2022 / IX - KVĚTEN

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

​ZÁKULISÍ

​Jan Vedral​Současné krásné vinohradské hlediště nabízí divákům
na každé představení 621 míst.

Čtenáři v tomto čísle našich novin najdou informaci o novém abonmá, které vypisujeme na sezonu 2022/2023. Ze zákulisí chceme upřímně poděkovat všem dosavadním abonentům našeho divadla. Zažili jsme společně opravdu logisticky náročné období dvou let, kdy byla pravidelná divadelní činnost poznamenána jednak dlouhými výlukami, jednak velkým množstvím změn. Nové inscenace jsme sice „přískokově“ rozezkoušeli, jejich premiéry ale musely být často odkládány. Sami abonenti vědí, kolikrát byla plánovaná představení rušena, přesouvána do náhradních termínů, ale i v nich znovu rušena… Konečně jsme se v květnu roku 2022 vypořádali se všemi závazky vůči předplatitelům i vůči všem, kdo si s důvěrou podrželi vstupenky na rušené reprízy.

Pracovištěm, které celý ten „covidový tanec mezi vejci“ po dva roky zvládalo, bylo naše obchodní oddělení. Byly to tisíce telefonátů a mailů, jimiž se diváci obraceli na své divadlo a divadlo na své diváky. Někdy žádalo o změnu termínu divadlo, jindy diváci, kteří onemocněli nebo je izolovala karanténa. V těch rozhovorech se proměňovaly oprávněné rozhořčení, neskrývané zklamání, obavy, občas i vztek, ale také apatie a rezignace, ve vzájemnou dohodu, porozumění a důvěru. Ve většině případů se to povedlo. Uznání patří divákům. A našim skvělým dámám z obchodního oddělení, které se z marketingového pracoviště měnilo často ve „směnárnu termínů“, tleská celé zákulisí.

Pro končící sezonu 2021/ 2022 jsme pro jistotu vůbec abonmá nevypisovali. Po roční pauze se tedy znovu vracíme k tradiční divadelnické praxi. Budeme rádi, když nám dosavadní abonenti zachovají věrnost a když se jejich řady rozrostou o nové předplatitele.

V dnešní rychlé době, vyznávající schopnost okamžitě se přizpůsobovat a činit bezprostřední rozhodnutí, působí samozřejmě instituce abonmá hodně konzervativně. Ještě nedávno jsme mohli sledovat reklamu na jakýsi kosmetický přípravek. Mladá dáma během třiceti vteřin reklamního spotu snídala v Praze, obědvala v Římě a večer usedala na muzikálové produkci v Londýně. Co z toho, kromě toho neustále dokonalého účesu, asi tak mohla mít?

​Nabídka a podmínky předplatného na sezonu 1910–1911,
kapacita tehdejšího vinohradského hlediště byla více než 1 200 míst.Po prožitku minulých dvou let už snad lépe chápeme, že taková úžasná snadnost života nejenže zanechává pustošivou uhlíkovou stopu, ale zaměňuje prostou radost ze života za dostihovou drezuru. Někteří jsou už určitě přesyceni instantními zážitky a vracejí se k tomu, že alespoň v podobě předplatného na pevně stanovené dny v týdnu si opatřují možnost se na něco, v našem případě divadelní zážitek, předem a delší dobu těšit.

Ano, abonmá je konzervativní nástroj. Patří ke středoevropské divadelní tradici, která rozvinula osvícenské ideály. Už v devatenáctém století ustavila typ souborových repertoárových divadel. Obec si pro své kulturní potřeby zřizuje divadla a podporuje je také tím, že její uměnímilovná část se stává jejich předplatiteli. Mít stálé abonmá v divadle patřilo ve své době ke společenskému statusu. Divadla díky tomu mohla plánovat a produkovat nové inscenace. Abonenti představovali pro divadla významnou jistotu.

A ano, Vinohradské divadlo je svým způsobem konzervativní, tedy v tom, že se opírá o vědomí tradice, rozvíjené v jeho budově od roku 1907. Téměř vždy za těch sto patnáct let se generace vinohradských divadelníků staraly, pravda, s různými výsledky, o tři „divadelní poklady“ – o špičkový herecký soubor, o hodnotný repertoár a o věrné diváky. Na Vinohradech jsme se v devadesátých letech k abonmá vrátili jako k vzájemné službě divadla divákům a diváků divadlu, jako k projevu důvěry a výrazu oboustranné úcty.

Těšíme se v nové sezoně na naše věrné „staré“ abonenty i na ty nové, kteří si prostřednictvím předplatného dopředu „zafixují“ divadelní zážitky.

 

Předplatitelé jako divadelní poklad