ČERVEN

PROSINEC

SEZONA 2021 / 2022 / VIII - DUBEN

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

​ZÁKULISÍ

​Jan Vedral​Olga Scheinpflugová v titulní roli Čapkova dramatu Matka,
r. Luboš  Pistorius, 1967

Celý svět se zděšeně dívá na fotografie a videa z Ukrajiny, která statečně vzdoruje neospravedlnitelné ruské vojenské agresi.

V inscenaci Českého románu připomínáme finále Čapkovy protiválečné hry Matka. Když ovdovělá matka, jejíž synové padli v bojích, slyší zprávy o tom, jak nepřátelští vojáci střílejí do dětí, dává v patetickém gestu do rukou pušku nejmladšímu Tonimu. „Děti? Copak někdo zabíjí děti? Malé, usmrkané děti? Jdi!“

Zabíjí. Zase zabíjí. Vojska Ruské federace. Na rozkaz válečného zločince Putina.

Když ovdovělá manželka Karla Čapka Olga Schein­pflugová na scéně znovuprožila emoci, jíž humanista Čapek překonal svůj bytostný pacifismus a mobilizoval – marně – do boje proti zlu, publikum dopoledního vinohradského představení se jí vysmálo. Patos vyzněl nepatřičně, emoce krajního mravního rozhořčení se tehdy, na jaře roku 1968, minula s diváky. Scheinpflugová pár dní po této repríze Matky zemřela.

O pár týdnů později střílela sovětská okupační vojska i do českých dětí. Emoce a patos vedly celou společnost k řadě gest odporu. Pušky ale zůstaly uzamčeny ve zbrojnicích. Když jsme Český román zkoušeli, přemýšleli jsme o těch, kdo se tehdy Olze Scheinpflugové vysmáli. Bylo to představení pro školy. Kolik z tehdejších diváků později emigrovalo? Kdo z nich byl ochoten postavit se dvacetileté okupaci? Kolik z těch, kteří v zemi zůstali, se naučilo pokrytectví, radícímu „hledět si svého“? Kolik z nich tak či onak kolaborovalo, třeba tím, že kšeftovali s naftou s okupanty? A kolik z nich tu dodnes zůstalo a dnes se krmí konspiračními teoriemi a fejky šířenými kremelskou propagandou?

​Nový člen vinohradského souboru Stanislav MoskvinRozstřílené školy, vybombardovaná porodnice, střelami zničená budova mariupolského Divadla dramatu, v jejímž podzemí se skrývaly stovky lidí…

Od 24. února se lidé v zákulisí našeho divadla trápí tím, jak přepadeným Ukrajincům pomoci. Čapek se ve své době pokoušel Matkou z jeviště burcovat: „Jdi, Toni, jdi!“ Toni si ale nevystřelil ani v roce 1938, ani v roce 1968. Dnes by Čapek jistě souhlasil s patetickou depeší ukrajinských obránců Zmijího ostrova: „Ruská válečná lodi, jdi do p*dele!“, po níž následovala obranná salva.

I budova Vinohradského divadla má zkušenost s bombardováním. Jindřich Hais vzpomíná, že při spojeneckém náletu na Prahu 14. února 1945 „… dvě bomby značné velikosti vnikly do divadla, ale nevybuchly. Jevištní dělníci se proti zákazu vrhli do poraněné budovy, bomby vynesli a uvedli značně poškozenou budovu do takového stavu, že divadlo po osvobození mohlo hrát mezi prvními.“

Proti rozsahu zranění Divadla dramatu v Mariupolu to ovšem není nic. Řecká vláda už slíbila budovu znovu vybudovat, hned po osvobození Ukrajiny.

Co můžeme dělat my, tady, na Vinohradech? Vlajky? Příspěvky do sbírek? Prohlášení? Jistě. Ale stačí to? V prvních dnech války se vydal ředitel DnV Tomáš Töpfer na hranice přepadené země a přivezl do Prahy našeho nového kolegu. Je jím herec Stanislav Moskvin, národní umělec Ukrajiny, ze souboru kyjevského Národního divadla Lesji Ukrajinky. Uvidíte ho již v menší roli v inscenaci Křižanova Je třeba zabít Sekala. Domluvili jsme se s Akademií múzických umění, že ze studentů ukrajinských divadelních škol, kteří před válkou uprchli do Prahy, vytvoříme herecké třídy, které pod vedením  S. Moskvina a R. Žirova za podpory vinohradských divadelních pedagogů budou studovat herectví v našich zkušebnách.

Nejde však jen o emoci a patos těchto mimořádných chvil. Karlu Čapkovi za Matku také tleskali, aby ho za druhé republiky český kolaborantský tisk protáhl kanály a přispěl k jeho předčasné smrti. Nesmíme dlouhodobě zapomenout na gesto ukrajinských Toniů ze Zmijího ostrova. A musíme doufat, že se i mladí ukrajinští herci, kterým poskytneme možnost studovat jejich profesi, vrátí jednoho dne do obnovených ukrajinských divadel ve svobodné zemi. Třeba i do Divadla dramatu v Mariupolu.

Ruská válečná lodi, jdi do p*dele!