PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

​ROZHOVOR

​Divadlo vnímám jako pomyslnou třešničku na dortu

​Zuzana Paulusová

Tereza Bebarová je členkou vinohradského hereckého souboru od roku 2015 a zatím jsme ji na Vinohradech mohli vidět ve čtyřech rolích. Je také oblíbenou televizní herečkou, moderátorkou a v poslední době si jako šéfredaktorka zájmového časopisu přibrala i novinářskou profesi. V současnosti zkouší s režisérem Jurajem Deákem roli Bernardy ve slavném „ženském“ dramatu Gabriela Garcíi Lorcy Dům Bernardy Alby. Tato postava patří mezi velké role světového dramatického repertoáru.

​Zleva Tereza Bebarová (Bernarda), Sára  Rychlíková (Amélie) a Jana Kotrbatá (Adéla) na čtené zkoušce inscenace Dům Bernardy AlbyBernarda Alba je rozporuplná postava – máte pro ni i přesto pochopení, rozumíte jejím pohnutkám a důvodům jejího chování vůči vlastním dcerám, a vůči světu vůbec?

I když postava Bernardy působí nepřístupně a přísně, silně vnímám její emocionalitu a lásku k dcerám, kterou projevuje sice zřídka, ale není o ní pochyb. Jaká je její forma, je věc druhá. Ale jak víme, láska má mnoho podob a její důsledky mohou být leckdy tragické. Když jsem se zamýšlela nad důvody Bernardina chování, napadlo mě, že její životní příběh mohl vypadat následovně: Jako dívka vyrůstala v silně šovinistickém prostředí, mohla mít i nějaký silný traumatický zážitek týkající se ženství či násilí na ženách. Navíc vyrůstala ve společnosti, kde ženy nemají možnost rozhodovat o svém životě, natož o svém těle, a to všechno ji bezesporu zformovalo do bytosti emocionálně uzavřené a sešněrované. Když se pak na Bernardu podíváme z tohoto úhlu, můžeme její chování v mnoha ohledech lépe pochopit.

Máte pocit, že bude třeba u diváků „zabojovat“ o pochopení a sympatie k této postavě?

Myslím, že bojovat nebude třeba. Divák je chytrý a kontexty vztahů určitě pochopí. Spíš jsem zvědavá na reakce různých generací, protože jinak může Bernardu vnímat dvacetiletý divák a jinak divák – rodič, který ví, že výchova dítěte může být mnohdy komplikovaný a náročný proces.

Drama Dům Bernardy Alby mělo českou premiéru v roce 1946 právě ve Vinohradském divadle. I v současnosti se naše divadlo záměrně vrací k textům, které naplňují program velké činohry. Jak tuto hru vnímáte vy – je to pro vás velký, klasický titul, nebo je to živé drama i dnes, ve třetím tisíciletí?

Ve vaší otázce je zároveň odpověď. Je to velký, klasický titul, s krásnými hereckými příležitostmi pro dámskou část ansámblu, se silným posláním a přesahem. Ženská otázka je živá v jakékoli době, a i když dnes došlo k výrazné změně a posunu, toto téma bude aktuální vždy.

​Tereza Bebarová v roli Chůvy, se Sabinou Rojkovou (Julie)
v dramatu Romeo a Julie, r. Juraj Deák, 2015Bernarda vychovává své dcery v rámci určité pevné tradice. Vy jste maminkou dvou malých dcer, ctíte i vy nějaké tradice ve výchově?

Když se mi narodila první dcera, přistupovala jsem k ní s velkým respektem a otevřeností. Myslím, že má díky tomu dobře nastavené životní hodnoty. Čím je starší, tím víc cítím potřebu ukázat jí svět i z jiné strany, kde existuje řád, pravidla i povinnosti. Myslím, že je dobré oba přístupy vyvážit a najít v nich ideální balanc. A to je podle mě největší úskalí výchovy.

Po mateřské dovolené jste se vrátila do role chůvy v Shakespearově dramatu Romeo a Julie a toto představení jsme loni hráli také ve Valdštejnské zahradě (a další sérii venkovních představení této inscenace plánujeme i na letošní červen). Jak se vám hrálo „pod letním nebem“?

Představení pod širým nebem je vždycky zážitek, a v případě Valdštejnské zahrady to platí dvojnásob. Toto místo má úžasnou historii a neopakovatelnou atmosféru. A popravdě, impozantní sala terrena k vyprávění příběhu dvou veronských milenců přímo vybízí. Myslím, že nejen diváci, ale i my herci jsme byli poctěni možností být v prostorách, kam se ve večerních hodinách běžně nemáte možnost podívat.

Kromě divadla se úspěšně věnujete i jiným aktivitám. Jaké místo má ve vašem životě divadlo?

Divadlu se aktivně věnuji od svých šestnácti let a do příchodu mých dcer v mém životě hrálo doslova hlavní roli. Dodnes obdivuji svého muže, se kterým jsem od svých sedmnácti, že to respektoval a fandil mi, i když život s herečkou není vůbec jednoduchý. V současné době vnímám divadlo jako pomyslnou třešničku na dortu, které se už nevěnuji úplně „vrcholově“, ale s o to větší radostí. Snažím se o to, aby divadlo nebyla práce, ale výjimečný zážitek a potěšení.

Jste také šéfredaktorkou zájmového časopisu zaměřeného na chalupaření. Je vám bližší se vyjadřovat hereckými prostředky, nebo psaným slovem?

To je zajímavá otázka. Psaní jsem vždy vnímala jako úžasný druh talentu a měla jsem k němu velký respekt. A jelikož mám ráda výzvy, práci šéfredaktorky jsem přijala s nadšením. Díky mému vlastnímu projektu Čas na TeBe, který vznikl během Covidu a kde jsem mimo jiné objevovala šikovné české podnikatele, řemeslníky, kutily, ale i nadšence všeho druhu, jsem teď v časopise Na chalupě s Terezou Bebarovou dostala příležitost představit je i širší veřejnosti a mám z toho upřímnou radost.