PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

​PŘIPRAVUJEME

​Ženské drama o svobodě a touze: Dům Bernardy Alby

​Vladimír Čepek

Již za měsíc vtrhnou na vinohradské jeviště divoké a nespoutané španělské rytmy prozářené andaluským sluncem – jedno z nejslavnějších dramat 20. století Dům Bernardy Alby. Čistě ženské drama o svobodě, touze a toxické feminitě je v dramaturgickém plánu protiváhou „chlapského“ titulu Je třeba zabít Sekala. Premiéra inscenace Dům Bernardy Alby španělského básníka Federica Garcíi Lorcy je plánována na 20. května.

​​Čtená zkouška inscenace Dům Bernardy Alby

Lorca se narodil v roce 1898 nedaleko Granady do velmi liberální rodiny, od dětství se přátelil s nádeníky, cikány a rolníky a zamiloval si půdu, venkov, nebe a samotu, chodil po rodném kraji a naslouchal jeho řeči. Učil se také hrát na kytaru a na klavír. V roce 1914 se zapsal na Granadskou univerzitu, studoval literaturu, právo a filozofii a začal být sám literárně činný, psal především básně a popisoval své zážitky z cest. Postupem času poznával také další města a kraje, působil v Madridu i Barceloně a spřátelil se s řadou významných kulturních osobností. Mezi jeho přátele patřili například hudební skladatel Manuel de Falla, který prohloubil jeho zájem o hudbu, hudebník Angelo Barrios, pozdější významný filmový režisér Luis Buňuel nebo Salvador Dalí.

Kromě výtvarného umění, poezie a hudby se velmi zajímal i o divadlo. Jeho dramatická prvotina Uhrančivý motýl byla uvedena v Madridu již v roce 1920. V době svého působení v hlavním městě založil putovní divadlo „La Barraca“, které však primárně nehrálo v Madridu, ale jezdilo po španělském venkově a snažilo se představovat divadelní múzu prostým, nevzdělaným lidem. Je zajímavé, že Lorca odmítal do repertoáru nasazovat své hry. La Barraca pobírala státní dotace a on nechtěl hrát své texty za státní peníze.

V roce 1929 odjíždí ze země, přes Paříž, Londýn a Oxford se dostává do New Yorku, poté přednáší na Kubě a v Argentině, kde se mimo jiné spřátelí s básníkem Pablem Nerudou. V tomto období, kdy střídá pobyt doma a v cizině, píše a uvádí své nejznámější divadelní texty Krvavá svatba (1933) nebo Pláňka (Yerma, 1934). V roce 1935 se naposledy vrací zpátky do rodného Španělska, kde však již o rok později vypuká občanská válka a levicově a svobodomyslně orientovaný Lorca je zatčen a v noci z 18. na 19. srpna 1936 popraven – pouhé dva měsíce poté, co dokončil svou poslední hru. Jeho dílo je ve frankistickém Španělsku zakázáno a Dům Bernardy Alby se dočká své premiéry až v roce 1945 v Buenos Aires.

Nesmrtelné drama odehrávající se pod andaluským sluncem zkouší v Divadle na Vinohradech umělecký šéf Juraj Deák, scénu vytvořil David Bazika, kostýmy navrhla Sylva Zimula Hanáková. Na hudební složce in­scenace se podílejí tři výrazné osobnosti spojené s naším divadlem – Ondřej Brousek, Iva Marešová a Radek Doležal. Do titulní role obsadil režisér Terezu Bebarovou, její životní souputnici Poncii si zahraje Regina Rázlová. V rolích Bernardiných dcer uvidíme Andreu Elsnerovou, Zuzanu Vejvodovou, Sabinu Rojkovou, Janu Kotrbatou a Sáru Rychlíkovou nebo Barboru Poláchovou.