DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2021 / 2022 / VII - BŘEZEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
TŘI OTÁZKY
Vladimír Čepek
Režisér Radovan Lipus nastudoval s vinohradským souborem komedii Provaz o jednom konci – jde o komediální kompilaci základních postav, situací a dějů z Nestroyových her, kterou s hlubokou znalostí jeho díla a pochopením pro jeho humor sestavili Karel Kraus a Zdeněk Mahler.
Pane režisére, je podle vás Johann Nepomuk Nestroy autorem pro 21. století?
Určitě je autorem pro 21. století, stejně jako jsou všichni skuteční klasici autory pro každé století. Mění se slovník, zápletky a profese, dnes na ulici nepotkáváme provazníky a kalounkáře, ale pánů Lipsů je pořád víc než dost a naivních idealistických Sluhů a dychtivých Fadenů je také spousta. A nemluvím jenom o téhle hře, myslím, že to, co v sobě Nestroy kombinuje – tu dravou lidovou tragickou frašku s určitou melancholií, skepsí, hořkostí, ten paradoxní životní pocit – je určitě něco, co není dnešní době vůbec vzdálené.
Jan Šťastný (Lips) a Igor Bareš (Sluha)
v komedii Provaz o jednom konciVizuál k inscenaci Provaz o jednom konci
Už poněkolikáté na Vinohradech pracujete s Janem Šťastným a Simonou Postlerovou. Platí při spolupráci režiséra a herců, že předchozí společná práce a to, že se vzájemně znáte, současnou práci usnadňuje?
Určitě to můžu potvrdit. Je to moje šestá inscenace v DnV, když vezmu i Vrátila se jednou v noci, kterou jsem tady dělal jako úplně první, a je moc fajn, že na sebe s herci navzájem slyšíme a máme na co navazovat. Avšak má to mnoho ALE. Je to naše první společná komedie, tedy měla by to být hořká komedie, nebo spíš, jak píše Rio Preisner o Nestroyovi – tragická fraška. Druhé důležité ALE, které to zkoušení zásadním způsobem ovlivnilo, a dej Bůh, že snad neovlivní konečný výsledek, byla naprosto zběsilá covidová situace, která působila během zkoušení jako minometné bombardování, kdy jsme většinou na začátku zkoušky do poslední chvíle nevěděli, kdo vlastně přijde, kdo je schopen, mocen, zdráv. Takže to nebylo zcela regulérní zkoušení, ale spíš vybíjená. Ovšem herci – včetně mimického sboru – navzdory všemu pracovali stejně obětavě, s nadšením a se stejnou chutí a profesionalitou, tak jak je to zde u nich zvykem.
Vinohradská inscenace Provazu o jednom konci vychází stejně jako Krejčova inscenace z textu K. Krause a Z. Mahlera, ale písničky jsou jiné. Proč jste se rozhodl vybavit inscenaci novými písničkami a jako autora oslovil právě Jiřího Krhuta?
Já mám veliký respekt, úctu a obdiv k autorům původních písní Petru Hapkovi a Petru Radovi, ale přece jen písničky z té legendární inscenace v sobě velmi intenzivně nesou dobu svého vzniku, to znamená, že mají tu neopakovatelnou a nezaměnitelnou atmosféru šedesátých let a pevně vše vřazují právě do oné doby. A i když se nevyhneme neúprosnému srovnávání s Krejčovými inscenacemi, ať z těch šedesátých, nebo devadesátých let, chtěl jsem, aby naše inscenace byla ukotvena v dnešní době, která je proti těm optimistickým šedesátým letům určitě rychlejší, přímočařejší, nepochybně poněkud povrchnější, konzumnější, má méně ideálů, je – bohužel – pragmatičtější, a já jsem chtěl, aby i ta hudební složka mluvila současným, dnešním jazykem jak v hudbě, tak v textu. Proto jsem oslovil Jiřího Krhuta, znám jeho práci s Jarkem Nohavicou z Kabaretu Bo a to, co dělal pro ostravské Národní divadlo moravskoslezské, muzikál Harpagon je lakomec, a přišlo mi, že by to mohl krásně zvládnout. Myslím, že písničky, tak jak je Jirka napsal, jsou správně neodbytné a dle mého soudu vtipné.
… pro režiséra Radovana Lipuse
k inscenaci Provaz o jednom konci
