ČERVEN

PROSINEC

SEZONA 2021 / 2022 / VII - BŘEZEN

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

​ROZHOVOR

​Jan Vedral

V předsálí zkušebny před zkouškami inscenace Křižanova „moravského westernu“ Je třeba zabít Sekala se nezdá, že by se Marek Holý (Sekal) a Tomáš Dastlík (Jura Baran), na rozdíl od jejich postav, k sobě chovali nepřátelsky. Ale nakonec se v inscenaci budou muset servat na život a na smrt.

Díky vašim televizním a filmovým rolím se o vás, Tomáši, píše jako o představiteli nebezpečných mužů. Do téhle „škatulky“ však nezapadá většina vašich divadelních rolí. Jak vzpomínáte například na Oněgina ve slavné inscenaci Jana Mikuláška v Divadle Petra Bezruče v Ostravě?

Oněgina jsem si zamiloval, bylo to představení, které dosáhlo více než sta repríz a procestovali jsme s ním celou Českou republiku. Dá se říct, že tato role mě „divadelně vystřelila“. S Oněginem se bohužel pojí i jedna smutná část mého života. Během zkoušení inscenace mi umírala maminka na rakovinu. Po premiéře, která byla v pátek, jsem v brzkém sobotním ránu odjel do Pardubic, ukázal mamince plakát, dal jí pusinku – myslím, že to byly jedny z posledních věcí, které na tomto světě ještě vnímala – a v neděli brzo ráno odešla. Bylo to pro mě psychicky velice náročné zkoušení, ale asi i to, že jsem to všechno překonal, se nějakým způsobem otisklo v inscenaci a vložená energie se nakonec vrátila v tom velkém úspěchu.

​Tomáš jako Martin Nedobyl, s Danielem Bambasem (Hafner),
v inscenaci Sňatky z rozumu, r. Radovan Lipus, 2018U „Bezručů“ jste prožil deset sezon, hned po absolvování JAMU. Potkal jste se tam, kromě Jana Mikuláška, s řadou režijních osobností. Která z těchto setkání pro vás byla určující?

Právě setkání s Janem Mikuláškem, v jehož inscenacích jsem začal dostávat příležitosti ve velkých, zpravidla hlavních rolích. Za Heathcliffa v dramatizaci slavné Větrné hůrky od Emily Brontëové jsem byl v širší nominaci na Cenu Thálie a také nominantem na Cenu Alfréda Radoka. Honzovo pojetí vizuálního a zkratkovitého divadla mě velice bavilo a myslím, že jsme si nejenom inscenačně hodně rozuměli – naše tenisové zápasy během zkoušení byly legendární. A pak to bylo setkání s dnes již mým dobrým kamarádem, režisérem Martinem Františákem, který se stal po Honzovi Mikuláškovi dalším tehdejším uměleckým šéfem Divadla Petra Bezruče. Pod jeho taktovkou jsem si zahrál např. Macbetha a mnoho dalších rolí. Společně nás spojuje láska k rybaření.

Herectví jste, už jako v Pardubicích graduovaný inženýr ekonom, začal studovat až jako pětadvacetiletý. To vás ekonomie tak málo naučila o pragmatismu, že jste se dal na tak nejisté povolání? Co vás to popadlo?

Já jsem si tím splnil svůj dětský sen, to je krásné a za to jsem rád. Ale ta nejistota, na kterou narážíte, je někdy opravdu významná. Zrovna teď prožívám období, kdy mi víceméně skončila linka v dlouhodobém seriálu a doma žena a dvě děti. Sem tam něco natočím a snažím se doplout i do širších vod herecké rozmanitosti prací v rozhlase a dabingu.

Vaším pedagogem herectví byl skvělý herec a báječný učitel, profesor Josef Karlík. O svých studentech vždy mluvil s velkou láskou, ale i s takovým nadšením, které bylo až utiskující. Jaké to s ním bylo?

Pan profesor Karlík nás neměl celé čtyři roky, ale pouze první dva, pak odešel a nás herecky převzal jeho tehdejší asistent Aleš Bergman. Na JAMU jsme byli poslední Karlíkovi studenti. Byl to skutečně inspirativní pedagog, který od nás vždy vyžadoval maximální úsilí a zapálení pro věc. Když se mu zdálo, že neodvádíme práci na sto procent, bylo ho hodně slyšet. To se naštěstí nestávalo často, my jsme byli dost atypický herecký ročník. Žádné pařby ani průšvihy, ale opravdu jsme se všichni vzorně učili a připravovali. Karlíkova zemitost, syrovost a ambice v tom, aby vychoval opravdu dobré herce, byly skutečně někdy až spalující, ale my ho za to milovali.

​… jako Doktor Steinbach, se Simonou Postlerovou (Olga Scheinpflugová), Český román, r. Radovan Lipus, 2020Do vinohradského souboru jste přišel roku 2014, vstoupil jste na scénu jako poručík Sejkin v Mrożkově Lásce na Krymu. A brzy následoval Laca v pozoruhodné Františákově inscenaci Preissové Její pastorkyně. Jaký byl přechod z menšího, studiového divadla do velkého prostoru DnV?

Tak samozřejmě, že to rozdíl je, ale já jsem toho s ostravským Divadlem Petra Bezruče opravdu hodně procestoval a hrál i na největších scénách naší republiky. Proto uvědomit si, že musím používat expresivnější výrazové prostředky a odlišnou hlasovou intenzitu, pro mě nebylo až tak náročné. Obecně těžké na takto velkém jevišti je vždycky hledat kompromis mezi jevištní pravdou a neosobní deklamací daných textů.

V březnu se rozloučíme s inscenací Sňatků z rozumu a vy s postavou Martina Nedobyla. Bude se vám po ní stýskat?

Jednoznačně bude. Já na premiéře nikdy nemám hotovo. Své role dotvářím až v průběhu prvních repríz, kdy vnímám i odezvu publika, opadne stres a mohu se s danou postavou sžít a mít ji rád. U Nedobyla se mi to „opět“ podařilo a jeho hraní si užívám. Přestože to je představení divácky náročné zejména svou minutáží, diváci si hru zamilovali. A balzámem na hercovu duši byla i spolupráce s vždy dokonale připraveným a stále vlídným režisérem Lipusem.

S Markem Holým, vaším antagonistou v připravované inscenaci Je třeba zabít Sekala, hrajete v Českém románu věrnou družinu Olgy Scheinpflugové, vy významného českého lékaře a intelektuála doktora Steinbacha, on Ferdinanda Peroutku. Jak se herecky hodláte „přestěhovat“ z „pražské kavárny“ do vášní tepající vesnické hospody a od intelek­tuálního přátelství k pudové nenávisti?

Jsme herci, musíme si poradit. Ale jak já, tak Marek Holý jsme myslím víc puďáci než intelektuálové, tak by to pro nás neměl být problém.

Už vám režisér a scénická výtvarnice řekli, zda budete mít paruku?

Ne, zatím jsme o tom nemluvili. Máte pravdu, že jsem viděl návrhy kostýmů a tam ta kreslená postavička vlasy měla. Ale mně změny tohoto typu nevadí, naopak.

Na jakou vinohradskou inscenaci byste diváky rád pozval?

Určitě na Obchodníka s deštěm! A věřím, že i v dubnu na Sekala, určitě to bude stát za to!

Na premiéře nikdy nemám hotovo