DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2021 / 2022 / VII - BŘEZEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
PŘIPRAVUJEME
Vladimír Čepek
S prvními jarními dny začneme v Divadle na Vinohradech zkoušet poslední – již sedmou – „velkou“ inscenaci letošní sezony. Po především mužském dramatu Je třeba zabít Sekala, které bude mít premiéru v dubnu, tentokrát představíme čistě ženský titul – Dům Bernardy Alby od jednoho z nejlepších španělských básníků a dramatiků Federica Garcíi Lorcy. Mimochodem, československá premiéra této hry se odehrála v roce 1946 právě na vinohradském jevišti v režii Gabriela Harta.
Návrhy kostýmů pro inscenaci Dům Bernardy Alby, autorka Sylva Zimula Hanáková
Doňa Bernarda Alba je vdova a v horkém andaluském podnebí vychovává ve svém domě svých pět dcer. Nejstarší Angustias, která má jako jediná možnost se vdát a stát se dědičkou rodu, Magdalenu, která trpí syndromem druhého sourozence, prostřední svéhlavou Amélii, zakřiknutou, lehce postiženou Martiriu a nejmladší a nejvzdorovitější Adélu. Každá z nich touží po lásce a naplnění svých tužeb. Ovšem Bernarda vládne v domě pevnou rukou podle hesla: Kde není řád, je chaos, kde není víra, nastupuje bezbřehost a nejistota. Ovšem stejné nebezpečí hrozí, když se řád stane vězením a víra nesvobodou. A do života všech žen vstoupí nápadník nejstarší dcery Pepe Romano…
Překladatel Antonín Přidal o Domu Bernardy Alby kdysi prohlásil: „Ve hře je ukryto jedno významné memento: při útlaku, při degradaci jednoho člověka druhým nebo jedné skupiny druhou nakonec všechno může explodovat něčím nečekaným, nevypočitatelným a nepředstavitelným. Tedy, že divno je zahrávat si s lidskou svobodou, s lidskou touhou i loajalitou, protože když se překročí určitá mez, může se stát něco, o čem nikdo dopředu netušil, že by to bylo možné.“
Federico García Lorca napsal Dům Bernardy Alby v roce 1936, pouhé dva měsíce před svým předčasným úmrtím. V oficiálních materiálech frankistického Španělska se uvádí, že umřel při bojích v občanské válce. Pravdou ovšem je, že jako milovník svobody a sympatizant republikánů byl bez soudu popraven fašistickou falangou a jeho tělo bylo uloženo do hromadného hrobu. V pouhých osmatřiceti letech. Tento velký básník také miloval divadlo a věřil v jeho společenské poslání. Prohlásil: „Lid, který nepomáhá rozvoji svého divadla, je na umření, není-li už nebožtík; rovněž tak divadlo, jež nepodchycuje pulzaci společnosti, pulzaci dějin, drama svého lidu a čistou barvu jeho krajiny a jeho ducha smíchem či slzami, nemá právo nazývat se divadlem, nýbrž jen sálem, v němž se hraje, nebo místem, na němž se provozuje ta strašná věc, které se říká maření času...“
A ještě bych chtěl připomenout jednu jeho myšlenku o divadle: „Divadlo je jedním z nejúčinnějších a nejužitečnějších nástrojů k výstavbě země, je barometrem, který ukazuje její velikost nebo její úpadek. Divadlo citlivé a ve všech svých odvětvích, od tragédie po vaudeville, dobře zaměřené může za několik málo let změnit senzibilitu lidu; divadlo rozrušené, v němž kopyta nahrazují křídla, může zmrzačit a uspat národ.“
Druhé vinohradské uvedení tohoto slavného a hojně hraného dramatu režíruje umělecký šéf Juraj Deák a do titulní role obsadil po mateřských povinnostech se vracející Terezu Bebarovou. V dalších rolích se můžete těšit na Reginu Rázlovou, Andreu Elsnerovou, Zuzanu Vejvodovou, Sáru Rychlíkovou, Sabinu Rojkovou nebo Janu Kotrbatou.
Dům Bernardy Alby
