DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2021 / 2022 / VII - BŘEZEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
NA JEVIŠTI
Zuzana Paulusová
Na Studiové scéně uvádíme již od roku 2012 v cyklu Česká a slovenská komorní hra pozoruhodné texty domácí provenience. Některé byly už inscenovány vícekrát, jiné jsme uvedli v české premiéře. Repertoár Studiové scény doplňuje nabídku titulů uváděných na velkém jevišti a díky komornímu prostoru i blízkosti herců umožňuje intenzivní divácký zážitek.
Regina Rázlová (Stará osoba) a Jana Kotrbatá (Pěnkava)
v inscenaci Pěnkava s LoutnouZatím nejnovější inscenací (už třináctou v pořadí) je „malá noční hra“ Antonína Přidala Pěnkava s Loutnou. Premiéru měla v září 2020, ale kvůli covidovým omezením se dostala před diváky teprve nedávno. Hrdinkami tohoto lyrického příběhu jsou dvě středověké komediantky, Máří, řečená Pěnkava, a Anička, přezdívaná Loutna. Putují společně nočním lesem do města na slavnost, aby tam divákům nabídly své příběhy, písně i tance, jejichž předváděním se živí. Jsou hladové a unavené putováním, ale zároveň s sebou i v sobě nesou naději, lásku a touhu po životě, a jedna z nich má v sobě dokonce život nový. Ve tmě však obě ztratí cestu, bloudí a klopýtají, až narazí na chatrč, v níž žije podivná stařena. Ta jim nabídne útočiště pod podmínkou, že jí budou vyprávět něco, co nezná, a tím jí zaplatí nocleh. Jenže stařena nejen že všechny jejich příběhy zná, ale také okamžitě neguje veškeré náznaky citů, štěstí a dobrých konců. Dokážou poutnice přimět tuhle podivnou bytost, aby vyslovila kýženou větu „To jsem ještě neslyšela“? Jak to s nimi dopadne? A koho to vlastně potkaly?
Hra nabízí působivý příběh, ale zároveň je metaforou zápasu lidské duše o sebeúctu, možnost vyjádření, o tvořivost a svobodu. Pro autora ono bloudění pustým lesem a „cesta temnotou“ znamenaly dobu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, kdy jeho slibně započatá literární dráha nemohla z politických důvodů pokračovat. „Seděl jsem devatenáct let doma a většinou překládal, deset let na cizí jméno,“ napsal později Přidal o své osobní cestě „tmou“. I když se politické okolnosti změnily, temnota z našich životů nezmizela, má různé podoby a každý z nás někdy svou osobní temnotou musí projít. Inspirací mohou být dvě slabé ženy, které svými křehkými prostředky statečně zápasí s drtivou negativní silou.
Daniel Bambas (Ludvík) a Antonie Talacková (Anna) v inscenaci UchoV režii Kateřiny Duškové hrají: Jana Kotrbatá (Pěnkava), Antonie Talacková (Loutna) a Regina Rázlová (Stará osoba). Uvádíme 16. března, 21. dubna a 2. května 2022.
„Temnou noc pravdy“ prožije také manželská dvojice v jevištní verzi dramatu Ucho, které je dalším představením uváděným na Studiové scéně. Tato inscenace je už zavedeným titulem s řadou úspěšných repríz, premiéru měla v červnu 2017. Příběh zpracovala podle filmového scénáře Jana Procházky spisovatelova dcera Lenka Procházková. (Film byl natočen v roce 1968, ale uvedení se dočkal až v roce 1990.)
Děj se odehrává v šedesátých letech minulého století, „noc pravdy“ nastane po prezidentské recepci, na níž problesknou náznaky připravovaných mocenských změn. Náměstka ministra Ludvíka a jeho ženu Annu, prostořekou funkcionářskou paničku, povýšila strana do role elity a usadila je ve vile zkonfiskované původním majitelům. Před odposlouchávajícím „uchem“ se během noci vyjevuje celá pravda o jejich manželství a charakterech, o pochybné legitimitě jejich postavení, a hlavně o jejich strachu. Kam ve vile jít, aby „ucho“ neslyšelo?
„Co jsme?“ ptá se Anna. „Jsme ještě lidi? Jsme otroci? Co po nás chceš, Ucho? Abychom se zabili? Máme se zabít? Chceš nás zabít?“ Najednou zvoní telefon. Volá SOUDRUH. A nastává nečekaný zvrat…
Předností inscenace jsou také výborné herecké výkony Daniela Bambase (Ludvík), Antonie Talackové (Anna) i Jiřího Maryška (Muž, Bezejmenný mladý fízl). Režie Šimon Dominik. Hrajeme 23. března, 12. dubna a 9. května 2022. Vstupenky zde.
Na cestě temnotou…
