ČERVEN

PROSINEC

SEZONA 2021 / 2022 / VI - ÚNOR

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

​ZÁKULISÍ

​Jan Vedral​Je nám líto všech odložených představení a těšíme se, až je konečně odehrajeme – to se týká např. nové inscenace Miláček.
Jana Kotrbatá (Clotilda de Marrele), Ondřej Kraus (Georges Duroy)
a Vendulka Křížová (Paní Walterová)
v inscenaci Miláček, r. Šimon Dominik, 2021.

Ráno šťouradlo do nosu a test, potom „fermanová pohotovost“. Tak vypadaly lednové dny v zákulisí Divadla na Vinohradech (a nejen tam, ale v zákulisí všech divadel).

Pod pojmem „fermanová pohotovost“ nechť si laskavý čtenář představí napínavé čekání všeho zákulisního lidu na to, zda se večer odehraje naplánované představení v původním hereckém obsazení, či zda mu bude předcházet záskoková zkouška, kdy někdo narychlo převezme roli za kolegyni či kolegu uvrženého do karantény. Nebo zda se ohlásí změna představení, hlavní role nelze zaskočit, či v nejhorším také rezignované rozhodnutí – ne, nejde to, nehraje se, rušíme představení.  V dřevních dobách divadla byla klíčovým okamžikem jedna hodina odpolední, kdy bylo ještě možné zveřejnit rozhodnutí o změně či záskoku na denním rozpisu práce. Všichni zaměstnanci pak měli povinnost se ve 13 hodin na ferman podívat. Zdaleka ne každý měl telefon, natož aby bylo možné posílat maily a esemesky. Díky za ty vymoženosti, dnes by docházelo k epidemicky nežádoucímu shlukování před skříňkou s vyhláškami.

Na rozdíl od loutek jsou herci jako všechny živé bytosti poruchoví, a tak občasné změny představení či záskoky k divadelnímu provozu odjakživa patřily. Ovšem nikdy v takové míře, jakou zákulisí zažívá od začátku této divadelní sezony. Zaskočeni jsou tím i ti nejzkušenější záskokáři. Změna a záskok jsou vždycky adrenalinový zážitek – stihne se to? – povede se to? – asi jako závod v běhu na krátkou vzdálenost. Vystartovat ale s adrenalinem a silami naspořenými na stovku do maratonu, to by zmohlo i nejznamenitější borce.

Protože tento nekonečný adrenalinový „trip“ zažívá celá společnost, zákulisí neremcá a nelituje se, ale snaží se odehrát maximum naplánovaných představení a jejich případné náhrady v profesionální kvalitě. „Bungee jumping“ změn s námi absolvuje i naše skvělé publikum. Obchodní oddělení se svědomitě snaží diváky, kterých se změna týká, informovat. Ono jde často o změnu změny, o další odklad již jednou, či dokonce dvakrát odloženého. Nelze se tedy příliš divit pánovi, který po oznámení o dalším odkladu představení požádal: „Víte co, tak ať se to herci nejdřív konečně naučí, a pak mi zavolejte, že se to hraje!“

Herci se samozřejmě své nastudované role učit nemusí, hrají jen, jako my všichni, kostky s testy. Co padne, to platí. „Haló, tak jsem pozitivní.“ Výsledek ověřovacího písíár testu přišel před polednem. Aha, a co teď?

​Vinohradské hlediště je sice krásné, ale bez diváků působí opuštěně.
Proto se všichni snaží, aby bylo co nejčastěji plné.Institut „záskoku“, kdy po rychlé přípravě, často s textem v ruce nahrazuje jeden výkonný umělec nemocného kolegu, zpopularizoval už v sedmdesátých letech Pražský komorní balet ve skvělé grotesce Záskok v choreografii Pavla Šmoka. Celospolečenskou znalost fenoménu pak přineslo Divadlo Járy Cimrmana mistrovou stejnojmennou hrou. O nejvypečenějších záskocích se v rekvizitárně našeho divadla vyprávějí celé legendy, zejména tehdy, když jsou přítomni aktuální záskokáři. (Ti ovšem zpravidla zblednou a prchnou.) Vypráví se o vinohradském záskoku z osmdesátých let, kdy za kolegu, který prošvihával představení, přivedli na scénu z klubu ovíněného slavného herce. Povedlo se to a dopadlo to dobře. Jen když průšvihář záskokářovi děkoval, zjistil, že bard má okénko a vůbec si nepamatuje, že včera hrál. „Co jsem tam dělal, proboha?“ Ředitel Töpfer rád přispívá svými vzpomínkami na záskoky v ostravském baletu a také historkou, jak jako principál Divadla na Fidlovačce při představení Tylovy a Škroupovy Fidlovačky zaskakoval za dirigenta. I to, podle vyprávění, dopadlo a povedlo se, zejména poté, kdy muzikanti dirigujícího herce požádali, ať jen tak ve fraku a s taktovkou stojí a nemáchá rukama, že je to jen plete.

Je nám líto všech odložených představení a těšíme se, až je konečně odehrajeme. A děkujeme ze srdce všem, kteří, ač jako my zaskakováni změnami a záskoky, a navíc omezeni respirátory, přesto vytvářeli v tomto blbém čase „fermanové pohotovosti“ v hledišti lidskou vzájemně se vnímající pospolitost.

 

Zaskočení záskokáři