PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

​VINOHRADSKÉ UDÁLOSTI

​Jiří Hubač a jeho hry ve Vinohradském divadle

​Zuzana Paulusová​Petr Haničinec (King, zvaný Král) a Radoslav Brzobohatý (Marlow)
v inscenaci Král Krysa, r. Jiří Dalík, 1974

Mezi dramatiky, kteří zanechali na Vinohradech výraznou autorskou stopu, patřil nepochybně Jiří Hubač (27. 8. 1929 – 27. 9. 2011). Tento filmový a televizní scenárista a autor několika divadelních her prošel po středoškolských studiích řadou zaměstnání, naposledy pracoval jako vedoucí dramaturg v dramatickém vysílání Čs. televize. Na počátku 70. let byl z Čs. televize propuštěn, od té doby působil ve svobodném povolání. Začínal jako televizní autor, jeho zájem se postupně rozšířil na divadlo a film. Z jeho rozsáhlé tvorby připomeňme např. tituly Ikarův pád, Nezralé maliny, v 80. letech zaznamenaly velký úspěch jeho seriály Dobrá voda a Sanitka, z roku 1993 pochází působivý TV film Zámek v Čechách. Podle jeho filmových scénářů byly natočeny např. filmy Učitel tance, Fany nebo Babí léto.

Nás ovšem zajímá Jiří Hubač především jako autor divadelních her a dramatizátor románů. Divadlo na Vinohradech inscenovalo v letech 1974–1997 pět jeho textů. Prvním byla dramatizace Clavellova románu Král Krysa (1974), která se v režii J. Dalíka stala doslova kultovní inscenací a zároveň podnítila Hubačův zájem o divadlo.

„Když Čs. televize nezískala autorská práva na knihu J. Clavella Král Krysa, která mě silně zaujala, byl jsem tak zklamaný, že jsem bez váhání přijal nabídku režiséra Dalíka, který se to čirou náhodou dozvěděl a vyzval mě, abych Krále Krysu přepsal pro Vinohradské divadlo. Ukázalo se, že to bylo rozhodnutí šťastné a tak trochu osudové. Snad to byla příznivá konstelace hvězd, snad dobrý bůh divadla, že jsem hned napoprvé uspěl a divadlo si – se všemi zmatky, pověrami a trivialitami – zamiloval,“ napsal Hubač v textu pro vinohradskou ročenku v roce 1997. Vinohradské publikum si zase zamilovalo tuto inscenaci se skvělými hereckými výkony R. Brzobohatého, P. Haničince, J. Hanzlíka, J. Satoranského i dalších herců. Divácky velmi úspěšné byly i další Hubačovy hry – dramatizace Hemingwayova románu Komu zvoní hrana v Dalíkově režii (1977), Dům na nebesích (1980) v režii V. Hudečka a Generálka (1986) v Schormově režii, v obou inscenacích excelovala J. Bohdalová. Poslední Hubačovou hrou uvedenou v DnV byla Hostina u Petronia (1997) v režii P. Novotného s pozoruhodnými hereckými výkony V. Dlouhého a hostujícího J. Bartošky.

Čím Hubač dokázal diváky tak oslovit, v čem tkvěl úspěch jeho her? „Hubač byl humanista, který se ve svých hrách navracel k základním hodnotám lidské a společenské existence, “ vysvětluje Jan Vedral, šéfdramaturg DnV. „Ideologičnem zavánějící hlediska – například v Domě na nebesích nebo ve Staré dobré kapele (což byl původně televizní scénář, posléze inscenace Národního divadla) – byly jakýmisi rituálními úlitbami, ne prvoplánovou propagandou. A protože byl bytostně televizní profesionál, věděl, že musí vyjít publiku vstříc a naplnit jeho očekávání. A to i za cenu, že někde trochu uhladí znepokojivá témata. Nejvíc je to vidět na divácky nejúspěšnější a dodnes hrané Generálce, o kterou jsme se přitom spolu nejvíc přeli.“

​Jiřina Bohdalová (Josefina) a Jaroslav Kepka (Poppleton)
v komedii Generálka, r. Evald Schorm, 1986J. Vedral také připomíná, že J. Hubač znal celou hereckou generaci, která v 70. a 80. letech profilovala naše divadlo. Psal pro herce, kterým rozuměl a které měl rád –

a oni jeho. Mezi ním a herci existovalo vzájemné porozumění i porozumění tématům, zejména v Králi Krysovi, a zároveň profesionální přístup.

V programu k inscenaci Dům na nebesích z roku 1980 charakterizuje K. Benčičová Hubačovu tvorbu takto:

„… děj Hubačových her není nikdy sám o sobě převratný, originální nebo neobvyklý. Co jeho hry ozvláštňuje, je neobvyklý, detailně stavěný charakter postav. Charakter také určuje v převážné míře konflikt i strukturu každé z Hubačových her.“

„Jiří Hubač byl jako autor velký profesionál, jako člověk noblesní muž a báječný starší kolega. A manželé Hubačovi byli stálými vinohradskými premiérovými hosty,“ dodává Jan Vedral, který s tímto autorem na několika titulech přímo spolupracoval.

V pomyslné galerii autorů Vinohradského divadla náleží Jiřímu Hubačovi právem nepřehlédnutelné místo.