DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2021 / 2022 / III - LISTOPAD
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
ZÁKULISÍ
Divadelní mycelium
Jan Vedral
Čtená zkouška inscenace MiláčekMycelium je vznešený název pro podhoubí. Nebýt podhoubí, které prorůstá pod povrchem naší planety, nebylo by hub ani plísní. Srdce českého člověka, jemuž houbařství nahrazuje loveckou vášeň aristokratických honů, by bez hub strádalo a vynález penicilinu nám dokazuje, že bychom se neobešli ani bez plísní, ačkoli nás někdy pěkně štvou.
Říší hub a plísní se zabývá mykologie, neboť houby jsou jedinečné species biologie, nepatří ani botanice, ani zoologii, jsou něčím mezi rostlinnou a živočišnou říší.
I divadlo je něčím mezi – mezi snem, představou a skutečným životem. Podhoubím divadla je jeho zákulisí. Nebýt horečnaté činnosti zákulisí, které prorůstá nejen divadelní budovou, nebylo by na scéně nic k vidění. A bez scénického obrazu by srdce českého diváka, kterého návštěva divadla sytí často v každodennosti nedostupnými bezprostředně zakoušenými emocemi, rovněž strádalo.
Zákulisí, kam je, jak se lze dočíst na poněkud pitomých cedulích „Nezaměstnaným vstup zakázán“, je obklopeno tajemstvím. Divákům má být určeno, co se vystavuje na scéně, a odepřeno, co se za ní chystá. To je podezřelé – protože každý tuší, že se na něj v zákulisí připravuje podfuk, spočívající v proměně herce v hereckou postavu a jevištního prostoru ve scénický obraz. Členové našeho diváckého klubu, kteří absolvovali prohlídku zákulisí, ovšem vědí, že místnosti a prostředky, kde a jimiž k této proměně dochází, jsou tak trochu ošuntělé, otlučené a stísněné. Ostatně na podhoubí není ani zbla tak krásného jako na urostlém hříbku.
Údělem zákulisí je zůstat neviděno. Ale protože řada úkazů, řekněme přímo výstupů, v našem společenském životě má scénický ráz, který je často až nepříjemně v rozporu s tím, co se odehrává v zákulisí mezi jeho aktéry, je údělem zákulisí rovněž to, že touží být nahlédnuto. Některé divadelní hry s tím počítají a ukazují, co se děje za scénou. Divadlo je podfukem jaksi legitimně, ze své podstaty. Každý přece ví, že Julie je Sabina Rojková, Líza Zuzana Vejvodová a Romeo a Starbuck je Marek Lambora. To není zákulisní podvod, který by měly vyšetřovat orgány činné v trestním řízení, tady neplatí žádné „údajně“ a „já to odmítám“, tak to prostě je.
Podle takovýchto návrhů umějí šikovní profesionálové z vinohradské krejčovny
ušít krásné kostýmy (návrhy Petry Krčmářové pro inscenaci Miláček)
Co lze vidět ve vinohradském zákulisí v těchto týdnech? Velkou chuť a potřebu celého ansámblu hrát na scéně a potkat se s diváky naživo v hledišti. Věřte, že to není žádná marketingová hláška. Zkušenost s pracným obnovováním čerstvě nazkoušených inscenací rok i více nehraných, jako byl Český román, Balada pro banditu, Jak se vám líbí, Slaměný klobouk a Obchodník s deštěm, byla zcela nová, nezvyklá. Kdyby do té „resuscitace“ inscenací (které musí na jevišti žít, ne pouze o sobě referovat) nedali herci, kulisáci, osvětlovači, zvukaři, garderobiérky, rekvizitáři – zkrátka celé zákulisí – všechno, kdyby nedávali všechno i do repríz, na které nepřišlo zrovna plné hlediště, neměla by srpnová, zářijová a říjnová představení zdaleka onu skvělou atmosféru, jakou měla. Co je vidět ještě? Herce s otrhanými texty v ruce, kteří si v hloučcích opakují Covidem zavátý text. Občas také kočárek a křik miminka –
dvě herečky se staly během lockdownu maminkami, a ač by nemusely, kombinují mateřské povinnosti s úsilím celého divadla splnit dlužné závazky k divákům a odehrát odložená představení. Někdy se dokonce kvůli kojení začne hrát s malým zpožděním. A vidět je i velkou radost – konečně se přestalo obnovovat a zkouší se nové inscenace! Nyní Maupassantův skvělý Miláček, na startu už je Nestroyův (a Krausův a Mahlerův) zábavný Provaz o jednom konci a Křižanovo drama Je třeba zabít Sekala.
Čím zdravější a vitálnější je podhoubí, tím větší je houbařská žeň a radost. Vinohradské zákulisí má skvělé mycelium, a tak věřme, že i divácká žeň a radost bude stát letos za to!
