DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2021 / 2022 / III - LISTOPAD
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
TŘI OTÁZKY (A JEDNA NAVÍC)
pro Jana Vedrala, autora textu k inscenacím
Sňatky z rozumu a Český román
Jan Vedral, autor a a šéfdramaturg DnVZuzana Paulusová
Sňatky z rozumu jsou svébytnou a přitažlivou inscenací, ale zároveň tvoří první část volného třídílného cyklu. Co je smyslem a záměrem tohoto cyklu a proč jste si pro první díl vybral právě románové dílo Vladimíra Neffa, jehož část jste pro tuto inscenaci zdramatizoval?
Dlouhá divadelnická a vinohradská praxe mě naučila, že nejlepší inscenace vznikají tehdy, když inscenátory jejich látka napadne při předchozí práci. Tak tomu bylo i v tomto případě. Nejprve jsme hledali vhodnou látku k připomenutí stých desátých narozenin Divadla na Vinohradech. Chtěli jsme prostřednictvím inscenace poděkovat předchozím generacím, které pro nás zbudovaly nejen divadlo a Královské Vinohrady, ale vlastně celou moderní českou společnost. Režisérem, který nejlépe ze všech umí vyjádřit ve scénickém obrazu ducha místa, genia loci, je Radovan Lipus. A předlohou, která nejlépe vyjadřuje onen růst české společnosti, je Neffova pentalogie o rodinách Bornů a Nedobylů, jejímž prvním dílem jsou Sňatky z rozumu. Když se nám dílo, myslím, podařilo, ke spokojenosti diváků i souboru, hledali jsme látku pro pokračování – opět šlo o toho genia loci a českou společnost za první republiky. Když byl hotov Český román, rozhodli jsme se pokračovat – a tak vznikl záměr vytvořit celou trilogii inscenací.
Druhým dílem je divácky úspěšná inscenace Český román – při přípravě tohoto textu jste vycházel ze stejnojmenného románu O. Scheinpflugové. Byl hlavním důvodem tohoto výběru fakt, že O. Scheinpflugová i K. Čapek byli úzce spjati s Vinohradským divadlem, nebo jste měl i další důvody?
Vývoj české společnosti a jejího duchovního klimatu v posledních letech znovu aktualizoval problémy, kterým čelila i první republika. Myslím tím nárůst populismu a extremismu, nenávisti k elitám společnosti a cynického zesměšňování nadosobních společenských hodnot a ideálů. Zápasníkem a, žel, také obětí na tomto poli s českou malostí a podlostí byl nejen Karel Čapek, ale i Olga Scheinpflugová, která ve svém citově poněkud přeexponovaném Českém románu a pak ve svých nedokončených pamětech podala o Čapkově zápasu a o zápasu o Čapka za dvou totalit vzácné lidské svědectví. Oba patří k tomu nejlepšímu odkazu kulturního a společenského úsilí Vinohradského divadla. A protože už ve Sňatcích z rozumu se zabýváme tím, jak nakládáme s odkazem, který jsme zdědili po našich předchůdcích, ukázalo se být velmi užitečné – a opět snad nejen pro soubor, ale i pro diváky – se životem a dílem osobností první republiky zabývat.
Nabízí se otázka, jakého období se bude týkat třetí díl, který je ve stadiu příprav, a jakou látku zvolíte jako výchozí. Prozradíte?
Požádali jsme úspěšně o autorská práva na jevištní adaptaci předloh geniálního českého spisovatele Josefa Škvoreckého. V této chvíli jako dramatizátor syslím, převracím, promýšlím látku související se Škvoreckého autobiografickým alter egem Danym Smiřickým. Tam, kde příběh Karla Čapka končí za druhé republiky, začíná Smiřického příběh ve Zbabělcích – a prochází Prima sezonou, Tankovým praporem a Miráklem až do románu Příběh inženýra lidských duší, odehrávajícího se v sedmdesátých letech a v emigraci. Je to opět portrét jedné české generace, jejích snah a proher, výraz její zkušenosti.
Při zkoumání nepříliš dávné minulosti vlastního národa člověk může narazit na řadu období, situací i osobností, na které lze být hrdý, ale také na řadu stínů a odvrácených stránek… Uvědomil jste si při práci na těchto textech o nás, Češích, něco nového nebo důležitého?
Idealističtí snílci Bornové a pracovití pragmatici Nedobylové – které exponoval Neff ve Sňatcích z rozumu – jsou dvě podoby janusovské tváře českého národního charakteru. Pokud by převážila jen jedna z těchto podob, byl by život v naší společnosti ještě obtížnější, než je. Důležité proto je nepodlehnout ani žvanivému idealismu, ani zarputilému a bezohlednému nasebáctví, ale snažit se vědomě využít tohoto českou pospolitost ustanovujícího rozporu a jeho vyvažování ve zvládnutých konfliktech k vývoji, ne k ustrnutí a zaostávání.
