DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2019 / 2020 / I - ZÁŘÍ
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
PŘIPRAVUJEMEDvakrát Václav Havel: Motýl na anténě a Audience
Vladimír Čepek
Václav Havel na fotografii z roku 1975
Dramatika Václava Havla se na českých jevištích vyskytuje, ovšem ne tak často, jak bychom u jednoho z nejslavnějších a celosvětově nejhranějších českých divadelních autorů 20. století (a počátku 21. století – abychom byli přesní) čekali. Právě dvě aktovky bývalého prezidenta budou první letošní vinohradskou studiovou premiérou. Jednou z nich bude patrně nejznámější Havlova hra Audience, druhou pak ta zřejmě nejméně známá – Motýl na anténě. Jejich nastudování se ujme umělecký šéf činohry Divadla F. X. Šaldy v Liberci Šimon Dominik, který již ve studiu režíroval stále ještě uváděné tituly Ucho a Zjevení aneb Hrobníkova dcera.
Uvedení obou Havlových aktovek v době třicátého výročí sametové revoluce (či převratu nebo předání moci, chcete-li) samozřejmě není náhodné, výběr obou titulů s tímto výročím koresponduje a má být i jakousi poctou a přispěním k programu, který se k tomuto významnému datu připravuje. Není to však jen tohle výročí, co nás přimělo nasadit na repertoár právě tyto hry. Studiová scéna DnV se dlouhodobě věnuje uvádění českých textů, a to jak těch zcela nových, mnohdy i napsaných přímo pro tento konkrétní prostor a soubor, což se týkalo například nedávno uvedené hry Barbory Hančilové Za dveřmi, tak i těch takzvaně prověřených, možná dnes již klasických českých komorních titulů, které však stále mají co říct i dnešnímu publiku.
A právě takovými tituly jsou i obě připravované aktovky. Ač byly obě dvě napsány v šedesátých, respektive v sedmdesátých letech minulého století a vyjadřují se primárně k úplně jiné historické době, jsou dle našeho názoru aktuální i dnes; nejde jen o to, že připomínají dobu, kterou už bychom asi nechtěli opět prožít. Ale témata, a především povahové rysy a vlastnosti lidí jsou stále stejné, zůstávají pořád živé a aktuální a i dnes lze nalézt spojení našich dnešních osudů s realitou našich předků. Ale aby celé představování obou kusů nevyznělo příliš závažně: obě aktovky jsou především komedie, satirické, mnohdy absurdní, ale velmi dobře vypointované.
Motýl na anténě je napsán původně jako scénář pro televizní inscenaci a zároveň je to jediná Havlova hra, kterou vytvořil pro Československou televizi. Vznikla pravděpodobně v roce 1963, před srpnem 1968 ještě stihla být oceněna v autorské soutěži na původní televizní hru, ale její realizace se kvůli srpnovým událostem a vpádu „spřátelených armád“ odložila o dlouhých dvaadvacet let. Až v roce 1990 ji natočil režisér Ladislav Smoljak s Davidem Prachařem, Nelou Boudovou, Květou Fialovou a Janem Kašparem. Její doposud poslední divadelní zpracování – mluvíme-li o česko-slovenském prostoru – bylo uvedeno v loňském roce v banskobystrickém Bábkovém divadle na Rázcestí v režii Soni Ferancové jako příspěvek ke stému výročí vzniku společného státu.
Motýl na anténě nás zavede do jednoho pražského bytu, kde mladý intelektuál Jan slaví se svou ženou a tchyní své třicáté narozeniny. Oslavě je přítomen ještě jejich nucený podnájemník, instalatér pan Bašta, který ovšem pod náporem hlubokomyslných rozhovorů všeho druhu usne. A z vedlejšího pokoje, který obývá právě pan Bašta, se začnou ozývat zvláštní zvuky. Jsou to koňské podkovy, které cinkají o dlažební kostky? Kapky deště? Nebo ještě něco jiného? Hra si dělá legraci z pseudointelektuálství, vypráví o lidech, kteří toho hodně napovídají, ale nejsou až tak akční, když se má přejít k činům. A toto téma aktivity a pasivity a toho, že na různých úrovních se toho hodně namluví, ale už méně udělá, je i v dnešních časech aktuální a všudypřítomné.
Druhou aktovku, která bude součástí večera, tedy Audienci, asi není třeba nijak zvlášť představovat. Václav Havel ji napsal v roce 1975 a je částečně autobiografická. Postavu Ferdinanda Vaňka, intelektuála, který je nucen pracovat v pivovaru, ztvárnil na audiozáznamu ze sedmdesátých let sám Havel, v nejznámějším televizním zpracování z roku 1990 v režii Jiřího Menzela pak Josef Abrhám, jemuž byl jevištním partnerem Pavel Landovský v roli Sládka. Tento televizní film se objevil v distribuci i ve Spojených státech, kde celý projekt zaštítil svou osobní i uměleckou autoritou Paul Newman.
Postava Ferdinanda Vaňka – tohoto alter ega Václava Havla – se objevuje ještě i v další hře Protest a je také součástí velmi známé příhody z konce osmdesátých let. Dne 7. října 1989 se ve společenské rubrice sobotní přílohy komunistického deníku Rudé právo, jež se jmenovala Haló sobota, objevil inzerát tohoto znění: „Dne 5. 10. 1989 oslavil narozeniny FERDINAND VANĚK z Malého Hrádku. Za jeho namáhavou práci, kterou ve svém životě vykonával a vykonává, mu děkují a do dalších let hodně zdraví a dalších pracovních úspěchů mu přejí jeho spolupracovníci a přátelé.“ Součástí inzerátu byla Havlova fotografie. Inzerát podal Petr Rýgr, který nebyl disidentem, ale prostě měl rád Havlovy hry. Celá akce vzbudila v té době samozřejmě obrovské pozdvižení.
Ve vinohradském nastudování Havlových aktovek Motýl na anténě a Audience se můžete těšit na Marka Holého, Jiřího Maryška, Simonu Postlerovou a Janu Kotrbatou.
Premiéra 29. listopadu 2019
