DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2019 / 2020 / I - ZÁŘÍ
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
AKTUALITAVinohradské nominace na Ceny Thálie
Jan Vedral
Jaroslav Satoranský jako Hanzl
v inscenaci Hodinový hoteliér (autor P. Landovský),
r. Ivan Rajmont, 2014
Nominace na Ceny Thálie, které každoročně uděluje Herecká asociace v několika kategoriích už od roku 1993, budou letos vyhlášeny v novém termínu – v září. Slavnostní předání cen pak proběhne 5. října 2019. A kdo jsou ti nominovaní za Divadlo na Vinohradech?
Za celoživotní mistrovství v oblasti divadelního umění navrhujeme ocenit Cenou Thálie pana Jaroslava Satoranského.
Jaroslav Satoranský, který se letos dožívá v plné tvůrčí síle osmdesátky, je členem souboru DnV od roku 1966 a ztvárnil zde desítky nezapomenutelných postav. V hodnoceném období vytvořil mimořádně účinnou postavu Vypravěče ve Vedralově dramatizaci Neffových Sňatků z rozumu (režie R. Lipus), která je doslova moderátorem příběhů, východiskem inscenačního pojetí a nositelem ducha inscenace jako holdu těm, kdo Divadlo na Vinohradech zbudovali. Duchem souboru je ovšem Jaroslav Satoranský i v dalších svých postavách, které s hereckou bravurou a neutuchající energií hraje ve stávajícím repertoáru. Připomenout je třeba zejména jeho Hanzla, již pět let poutajícího zájem publika v Rajmontově inscenaci Landovského Hodinového hoteliéra.
Petr Rychlý (Smrťák), vlevo Aleš Procházka (Tajemník),
vpravo Pavel Rímský (Předseda) v inscenaci Konec masopustu,
(autor J. Topol), r. Martin Františák, 2019Za mimořádný umělecký jevištní výkon v oboru činohra navrhujeme ocenit v kategorii ženských výkonů Andreu Elsnerovou za roli Elizabeth Proctorové v inscenaci dramatu A. Millera Čarodějky ze Salemu (režie Juraj Deák).
Velký dramatický oblouk od sebelítosti k sebepoznání a od moralizujícího k mravnímu životnímu postoji vyjadřuje herečka prostředky psychologicko-realistického herectví s hlubokým vnitřním prožitkem a charismatickým vyzařováním.
V kategorii mužských výkonů navrhujeme ocenit Petra Rychlého za postavu Smrťáka v inscenaci Topolova Konce masopustu (režie Martin Františák).
Herec vytvořil překvapivě aktuální herecký portrét osamělého a vnitřně vyhořelého vesnického baviče v mezích autorova záměru – jako „malého českého lumpa“. Vychází přitom z autorsky dvojznačné podstaty postavy a tematizuje použití komediálních manýr a klišé, stejně jako fines holičského řemesla, jako nápadného, ale neúčinného způsobu překonávání prázdnoty a hrůzy z životní prohry.
