DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2018/2019/VII - BŘEZEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
PŘED OPONOU
Tomáš Töpfer
ředitel divadla na Vinohradech
Lenošit se musí umět. Nejvhodnější jsou k tomuto účelu svátky nebo prodloužené víkendy. Jsou tací, kteří volný čas tráví sportem, výlety, cestováním nebo – nedej bože – kutilstvím. Já jsem se rozhodl o minulých svátcích, které nám tak pěkně vyšly i s nedělemi a sobotami, lenošit. Natáhl jsem se na lenošku. (To není líná osoba ženského rodu, ale krásný, starosvětský název pro pohodlné sofa.) Pustil jsem si televizor, což je pomůcka pro lenošení jako stvořená. Dávali právě jakési lyžařské závody, kde o vítězi a poražených rozhodují pouhé setiny vteřin. Sledoval jsem napjatě ta rychle běžící číslíčka, která se každému závodníkovi rozběhnou při startu, aby se při průjezdu cílem zastavila a bleskurychle ukázala pořadí v soutěži. Postupně jsem přestal vnímat závodníky (myslím dokonce, že to byly závodnice) a uvědomil jsem si, že ten digitální čas neběží jen jim. „Proboha, vždyť takhle rychle ty setiny, vteřinky a minuty běží zároveň i mně!“ Běží, běží a zastaví se snad, až projedu svým cílem.
To mě zneklidnilo. Vstal jsem a začal přecházet po místnosti. Ne že by to byla kdovíjaká činnost, ale alespoň jsem něco dělal. Chvíli jsem přemýšlel, že nechat běžet ty stopky v mém případě jen tak naprázdno je vlastně hřích a plýtvání. Pak jsem si chvíli namlouval, že zaslouženě odpočívám, ale s tím argumentem jsem u sebe neobstál. Pak jsem se, ač v nevlídné zimě, vydal na ryby. Jan Werich kdysi říkával, že „čas strávený na rybách se nezapočítává do života“. Snad se tedy po tu dobu ty zpropadené hodinky zastaví. Možná že by se to staré čínské přísloví dalo upravit i na divadlo. Co takhle: Čas strávený v divadle se nezapočítává do života. Zkuste to!
