DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2018/2019/VII - BŘEZEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
NA JEVIŠTIKouzlo vinohradské Periferie
Zuzana Paulusová
Marek Lambora (Franci) a Jana Kotrbatá (Anna)v dramatu Periferie
Už jste viděli vinohradskou Periferii? Známou hru Fr. Langera v režii Martina Huby? Pokud ještě ne, nenechte si ji ujít – 15. května bude mít derniéru.
Langerovo drama, nazývané někdy „českým Zločinem a trestem“, má kriminální zápletku. Franci, mladý sklepník a tanečník, se po roce vrací z „lapáku“, kde si odpykával trest za vloupání. Ve svém bývalém příbytku na periferii najde Annu, neznámou dívku, která provozuje nejstarší řemeslo světa. Oba se do sebe zamilují, a když Franci zastihne u Anny kunčofta – bohatého stavitele –, ze žárlivosti ho zabije. Zločin se podaří utajit, Franciho nikdo nepodezírá, vdova je mu spíš vděčná (stavitel byl chlípník a násilník). Navíc má Franci na dosah splnění svého snu – vystupovat s Anči jako dvojice tanečníků v baru. Jenže se začne ozývat svědomí, tento vnitřní hlas sílí a Franci se s ním sám neumí vypořádat. Chce se k činu přiznat a přijmout trest, ale nikdo mu nevěří. Nastolit spravedlnost a dosáhnout vykoupení pomáhá Francimu až Soudce, zkrachovalý právník, který ostře odlišuje lidské a božské právo. V této hře jde ovšem o víc než „jen“ o detektivní příběh. Vznikla v roce 1925, v prvních letech Československé republiky, a to, co je ve hře „nad příběhem“, je hrdost na českého člověka a na jeho potřebu mravního řádu a také zájem o život prostých lidí, který Langer sdílel společně se svým souputníkem K. Čapkem.
Téma periferie – oblasti na okraji – často přitahovalo umělce svébytnou atmosférou, syrovostí, jinakostí. Na periferii platila odlišná pravidla než v centru, život tam byl sice existenčně náročnější, ale zároveň jaksi přímočařejší, opravdovější… Kouzlu vinohradské periferie propadl i F. Langer, lékař, spisovatel, dramatik a vinohradský dramaturg, obdivovatel T. G. Masaryka a jeden z „pátečníků“.
Igor Bareš (Soudce) a Marek Lambora (Franci)v Langerově PeriferiiVe svých vzpomínkách popisoval, jak právě na periferii našel inspiraci pro svou stejnojmennou hru: „Na Vinohradech za Maršnerovou továrnou vyrostlo městečko přepychových vil. Ještě před třemi čtyřmi roky byla zde pustá pole, nějaká smetiště, podivná protáhlá stodola nebo chalupa a hospodská zahrádka. Totiž nikoli zahrádka, ale několik chudých stromů, obehnaných plotem z latěk, pod nimi desítka stolů s lavicemi vraženými do země a v koutě potrhaná besídka. V besídce se čepovalo pivo, ale jen v neděli, a na zahrádce vyhrávala tehdy šumařská kapela. Ve všední dny bývala zahrádka pustá. V létě odpoledne jsem tam chodíval číst. U jednoho nebo dvou stolů sedávalo vždy několik chlapů a hrávali karty…“ Do besídky chodívala i dvojice mladých mlčenlivých milenců – bledá dívka a předměstský elegán, dobrý tanečník, který tancem dokázal odlákat nevítanou pozornost strážníka. A z těchto odpozorovaných prvků Langer „začal přísti předivo dramatu…“. Do hry promítal i své klukovské vzpomínky z let, kdy „Vinohrady, Vršovice, Žižkov zakončovaly kruh města a byly se svými novostavbami, boudami a kládami nejkrásnějším hřištěm pro předměstského uličníka“, mezi „zjevy předměstské ulice“ našel také inspiraci pro některé postavy ze hry. Jako lékař zaměřený na psychiatrii znal Freudovy práce o podvědomí, zaujal ho i příběh dávné utajené vraždy v Krči, z níž byl vrah usvědčen poté, co se nepřímo přiznal. To vše posloužilo jako inspirační zdroje hry, která v době svého vzniku úspěšně prošla evropskými jevišti. Langer v ní nastoluje řadu etických otázek – zajímá ho především role svědomí, jímž je člověk obdařen jakožto jediný z živých tvorů.
Periferie se na vinohradském jevišti hrála dvakrát (v letech 1925 a 1947, obě inscenace režíroval J. Kvapil, v roce 1947 zopakoval původní scénickou výpravu J. Čapka). Krásná inscenace Martina Huby v čisté a působivé scéně J. Cillera je tedy třetím uvedením tohoto dramatického textu na Vinohradech. M. Huba – sám vynikající herec a pedagog – dokázal dovést mladé herce k výborným hereckým výkonům, strhující je i tanec Franciho (M. Lambora) a Anči (J. Kotrbatá). V roli Soudce exceluje I. Bareš, dále hrají D. Ratajský, T. Dastlík, E. Režnarová, P. Rychlý a další.
Přijďte i vy, milí diváci, ocenit kouzlo vinohradské Periferie. Stojí za to!
Hrajeme 22. března od 10 h, 9. dubna od 19 h,
derniéra 15. května od 19 h.
Vstupenky zde
